Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
pervitin a mariuhana
sybyla
Dobrý den p.Geblerová,,,,,,doufám,že nevadí že opět píši,,,,tak Patrik dnes přišel,ale já ho nepustila.Dala jsem mu do tašky věci a dala jí za dveře.Akorát jsem mu řekla,že musel vědět,že se to stane,že nemohl čekat nic jiného.Chtěl domů,ale já mu prostě řekla,že minulý měsíc chtěl poslední šanci a že jsem mu jí dala,,,ted udělal to samé a že opět zklamal,,,,nic neřekl,sklpopil hlavu,tašku nechal za dveřmi a odešel.Manžel by ho možná zas pustil,říkal at si s ním promluvím,že at se jde léčit,že i když s ním sice nemluví,ale že to je to je takhle strašný,,,,já jsem musela konečně dostát svému slovu,,,vím,že by to bylo zas to samé jako již 3 roky.Bolí mě srdíčko,,,,je mi do pláče a je mi ho líto,,,,ale musela jsem.manžel říkal,abych si dávala pozor,aby mi něco ve zlosti neudělal,nebo sestře Alence,,,,,nemyslím,že by byl schopen mi fyzicky ublížit,nebo Alence.Za ty tři roky svého dosavadního mizerného života,byl na tom psychicky ještě hůře i si myslím,že fetoval více a nikdy si nic nedovolil,jen být drzý,,,, i když člověk nikdy neví,ale myslím si že ne.Honí se mi hlavou mé mladicképroblémy i když zdaleka nebyly tak závažné jako ty jeho,,,a vždy sem si říkala,že až budu mít děti,nebudu jim nikdy ubližovat,ale myslím si,že jsem odpouštěla a trpěla 3 roky dost.to je asi vše,,,,krásný den přeji,,,Alena
Odpověděl:
Dobrý den Aleno, samozřejmě, že vůbec nevadí, že píšete. Jestli Vám to takhle přes internetovou poradnu stačí, budu ráda, jestli Vám to nějak pomůže. Věřím, že zkušenost, kdy jste Patrika nepustila domů, je pro Vás asi hodně těžká. Píšete, že Vás bolí srdíčko a já Vám naprosto rozumím. Na druhou stranu taky píšete, že jste musela konečně dostát svému slovu, jinak že by to bylo zase stejné. Doufám, že se tedy tímhle náročným krokem opravdu něco začne měnit. Myslím si, že je důležité, že jste splnila, co jste sobě a vlastně i Patrikovi slíbila. Že jste udělala krok k tomu, aby se něco měnit začalo. Chápu také, že Vás nebo Vašeho manžela napadne nějaká ta obava, ale píšete, že bývaly i "horší časy" a nikdy Vás ani Alenku nenapadl. Když jsem tak četla ten Váš dotaz - myslíte si, že mu teď ubližujete? A taky mě teď napadlo - máte nějakou představu o tom, za jakých jasně daných podmínek by bylo pro Patrika možné, aby se vrátil domů? Možná by to mohl být jeden z dalších kroků, co udělat dál. Zkuste si o tom promluvit s mužem... Co teď budete dělat dál?
Zpět
