Sananim - Drogová poradna 

Alkohol

Paja

Dobrý den, Předně děkuji za práci, kterou děláte a za pomoc, kterou mi odpovědí snad poskytnete. K mému problému. Je jím - jak je uvedeno v názvu - alkohol. Je mi 29 let. Pivo jsem prvně ochutnal v 16. V té době jsem hodně sportoval (v partě starších kamarádů) a zajít na "jedno" po tréninku, bývalo součástí jakéhosi rituálu. V posledních letech se mi nakupilo dost problémů (stavba domu, stěhování, v práci docela stres, generační konflikty s rodiči). Celá doba je v posledním roce značně vypjatá, do zaměstnání dojíždím (nemám jinou možnost) a trávím tak na cestách a v MHD skoro 4 hodiny denně. Dát si při čekání na přípoj v hospodě pár piv, se u mě stalo jaksi železným zvykem. Nebývám opilý (tím myslím nápadně), piju ale velmi často a když to občas přešvihnu, trvá mi tak tři dny, než se "srovnám" - ranní nevolnosti reším opět pivem. Intervaly mezi abstinencí a pijáckými dny se zkracují. Často tedy popíjím celý den, aniž bych se opil, což vůbec nezlehčuju, vím, že je to problém. Někdy začínám ráno i panákem (většinou slivovice) a poslední dobou se stupňuje i pití té kořalky. Když se ohlédnu na minulé dny a spočítal bych své pití na "jednotky" (jedno pivo či panák), pak v součtu je to zhruba 10 - 12 jednotek za den. Chci s tím něco dělat! Vadí mi to v osobním životě, mohl by to být problém i pro budoucí rodinu a když jsem viděl bývalého kolegu, jak dopadl po x letech pití v padesáti, tak takhle skončit rozhodně nechci! Mám i strach, že to kolegové zjistí, občas to ze mě musí pořádně táhnout. Připadám si méněcenný, bojím se o tom s kýmkoliv promluvit - i se svojí partnerkou. Prostě nevím kudy kam. Odvykací pžíznaky jsou pro mne docela drsné - od malátnosti, přes bolest hlavy a lehčí poruchy koordinace (ztráta citlivosti). Tyto mizí po panáku či pivu, kdy se vše "zlepšuje". Mám dojem, že trpím i nějakou neurózou, něco jsem o tom četl, spát chodím po osmé, budím se velmi brzy ráno (třeba ve 3). Předem moc děkuji za odpověď a pomoc a chci se zeptat, zda by někde byla možná ambulantní léčba, případně alespoň osobní rozhovor s psychologem. Moc díky! P.

Zpět