Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Způsob, jak přinutit syna k léčení ( pervitin, marihuana)
Leo
Dobrý den,
prosím o radu. Syn je nyní týden v léčebně na akutní psychiatrii- nedobrovolně - napadal nás, byl nebezpečný. měl bludy), je to následkem drog- pervitin v kombinaci s marihuanou..). Drogy stále popírá a viní nás z toho, že jsme ho " zavřeli". Za 1-2 týdny ho musí pustit. Prosím, jak syna přinutit, aby šel dobrovolně na léčení ze závislostmi, jak mu zvědomit to, že je drogově závislý? Prosím, je dobré, abychom ho přemlouvali celá rodina dohromady? A kdy? Je to lepší těsně před jeho propuštěním. Máte s tím, prosím, nějaké zkušenosti? Děkuji za odpověď.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Leo,
a děkuji vám za dotaz a za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Rozumím tomu tak, že jste celá rodina v těžké situaci. Syn užívá drogy (pervitin a marihuanu) a v důsledku užívání se chová agresivně, napadá vás a je nebezpečný. Z těchto důvodů byl v nedávné době hospitalizován v léčebně, ale i po týdnu popírá, že by měl s drogami jakýkoli problém a vás obviňuje z toho, že jste ho nechali zavřit do léčebny. Vy víte, že není možné syna dlouhodobě v léčebně držet. V momentě, kdy akutní stav odezní, pravděpodobně bude moci z léčebny odejít. Vy byste si však přáli, aby si svůj problém uvědomil, přiznal si svou závislost a šel se léčit.
Problém je, že si syn žádné obtíže nepřipouští a není tedy pravděpodobné, že by se rozhodl pro dobrovolnou léčbu. Donutit někoho, aby se "dobrovolně" léčil, je v podstatě oxymoron, tedy spojení protikladných pojmů, které jasně ukazuje na složitost a paradoxnost celé situace.
Z mého pohledu je důležité, abyste jako rodina zaujali jednoznačný postoj a domluvili se na tom, jak budete postupovat, pokud syn bude z léčebny propuštěn a léčbu nenastoupí, a měli plán pro případ, že by do léčby nastoupit chtěl. V ujasnění si vašich možností by mohlo pomoci poradit se s odborníkem - v Praze bych vám mohla doporučit Poradnu pro rodinu SANANIM, ale možná byste našli podporu i přímo v léčebně. Doporučuje se mluvit o sobě - o tom, co cítíte (mluvit o svém strachu a obavách o sebe i syna), a popisovat, co jste viděli, slyšeli, zažili. Není žádoucí se pouštět do hádek, výhružek, ultimát, pokud je totiž nehodláte dodržet, ztrácejí smysl. Samosebou je dobré mít na takový rozhovor vyhrazený čas, prostor a klid, vybrat moment, kdy je možné, že vás syn uslyší. Nejde o to, aby se syn podvolil vaší vůli, ale o to, aby slyšel, jak vám je, a čeho si všímáte. Je velmi pravděpodobné, že ani on není v současné situaci spokojený a podobné nucené pobyty v léčebně nechce opakovat. A na tom by se teoreticky dalo stavět.
Bude hodně těžké udržet emoce na uzdě, a hledat balanc mezi vašimi přáními, potřebami a očekáváními, a na druhé straně respektem k synově autonomii. Je na něm, aby si uvědomil, že situaci je potřeba řešit. A i on sám by mohl přijít s návrhy a řešeními.
V situaci, jakou popisujete, mi přijde zcela na místě přizvat do rozhovoru někoho nestranného - mediátora, terapeuta, prostředníka, který pomůže s tím, abyste si navzájem dali prostor a slyšeli se.
S pozdravem a přáním hodně sil a trpělivosti,
Gabriela Minařík.
Zpět
