Sananim - Drogová poradna 

Alkohol a kokain

Snakepurple

Zdravím. Tohle bude dlouhý, a kobouček tomu, kdo to dočte... Ráda bych tady sdílela svůj příběh, kterej v porovnání s jinými tady možná nebude znít až tak tragicky, ale možná někdo prožívá něco podobnýho a je fajn vědět že v tom nejsme sami :) Poslední dobou piju hodně vína. Tím myslím třeba půl litru až litr tak nějak obden. Vždycky sama doma. Přijdu z práce, dám si víno a to i když vím, že mám třeba za dvě hodiny být někde ve městě nebo jedu k partnerovi. A to třeba i autem. Vypiju toho více najednou abych cejtila ten opojenej pocit a pak se snažím dostat zase do normálu a fungovat dál jako by se nic nestalo. Což je poslední dobou ale těžký, protože normálně fungovat s vědomím, že mám v sobě litr vína a snažit se chovat normálně je dřina. A navíc se za to hrozně stydím a nikdo v mém okolí o tom neví. Moje máma je vyléčená alkoholička a neumím si představit, že bych vůbec kdy přiznala, že přestože jsem v přímém přenosu viděla co alkohol s člověkem dokáže udělat, skončím stejně. Hrozně mě taky štve vědomí, jak moc to fyzicky ubližuje tělu. Zatím na sobě nepozoruju žádný příznaky, ale taky ani nemůžu vědět jak by mi bylo a jak bych vypadala nebýt tý konstantní intoxikace. Celkem pravidelně si taky dám kokain. Ve většině případů mě vždy někdo pozve, ale už jsem si koupila G několikrát i sama. A tady se opakuje ten samej příběh. Vyšňupat toho co nejvíc, změnit si vědomí a pak v posteli neschopná usnout si to vyčítat. Dávám si ho většinou sama doma. A ten gram za noc vždy zmizí. Nechci si nic nechávat na další dny protože si vždycky říkám, že to je už naposled a příště už si nic nedám.. haha :-D Někdy když si toho dám víc a ležím v tý posteli, baví mě pozorovat ten proces kdy myšlenky který se pod vlivem zdály tak jasný najednou blednou a střídaj je úplně jiný, ty opravdický. Všední. Nudný. Ten návrat do reality je na tom to nejhorší. Mám ráda ten stav, kdy jsem někdo jinej. Kdy padají zábrany a dějou se občas věci. Chtěla bych těch všech věcí bejt schopná i za střízliva... Ale ten dopaminovej systém už mám tak rozhozenej že si neumim představit že se dá vůbec vrátit zpátky do normálu. Chodím už na terapii do K centra, ale přijdu si furt jakože přece nejsem stejná jako ty ostatní "smažky" co tam chodí... možná že právě jsem na tom ještě hůř, protože navenek se tvářím jakože je všechno v pohodě a nikdo nic netuší, ale doopravdy to tak vůbec není. Jsem unavená z toho neustálýho hraní tohohle divadýlka. Ale vůbec netušim co dělat a jak z toho ven. Stalo se to součástí mýho života a dost mě děsí kolik věcí mám spojený s drogama a večírkama. Tolik věcí, který by se nikdy nemohly stát nebejt toho. Někdy možná ku prospěchu věci a zajímavý zážitky ale ve vetšině případů spíš úplně zbytečný situace který většinou posraly vztahy mezi lidma. A taky to svědomí se naučit tak trochu ignorovat. Přála bych si vědět jaký to je bejt takovej ten morálně zásadovej a charakterní člověk co vždycky dělá správný věci. Ale i se špatným svědomím se dá docela dobře žít když si to člověk umí v hlavě dobře odůvodnit a hlavně zatloukat, zatloukat, zatloukat, žejo. Pravda je často tak na hovno, že ani já ji od ostatních nechci slyšet. Radši žít v blažený nevědomosti než se trápit kvůli tomu, že lidi se prostě chovaj všelijak. Stejně jako já tak i všichni ostatní. Jsem si jistá, že každej člověk má nějaký svý kostlivce ve skříni který tam taky maj pěkně zůstat zavřený. Navíc karma je v tomhle neúprosná a věřím tomu, že to co děláme se nám vrací. Musí to tak bejt. V zájmu zachování psychický stability jsem si takhle už dokázala vnitřně odůvodnit spoustu věcí, ale chlastání vína za bílýho dne a probdělý noci na koksu si už odůvodnit nedokážu. Chlast a drogy jsou špatný, ale je to berlička díky který se dá v tomhle šíleným přeheclým světě na chvíli schovat a bejt někdo jinej. No. Tak tenhle výkřik do tmy je drobet víc ezo než jsem původně chtěla, ale možná to někdo cejtí stejně. Pokud jo, ráda bych se o tom pobavila víc... A ráda si poslechnu příběh někoho jinýho. Kdo se třeba taky nemá komu svěřit, protože i když máme kolem sebe blízký lidi, pokud nezažili podobnou situaci, nemůžou to úplně pochopit. No a já mám teď dvě možnosti. Dát si poslední drink a čáru a nebo jít spát. Tak nějak tuším, jak to dopadne. Zdar a sílu.

Zpět