Sananim - Drogová poradna 

Jak na to

Kikca

Dobrý den, jsem závislá na pervitinu. Rozhodně si ale nemyslím, že by to byl problém především a pouze mojí psychiky. Myslím, že psychicky jsem na tom dost dobře navzdory tomu že si picham každý den už 8 let. Začala sem v prvaku, kdy mi pravidelný snup vyřešil celoživotní problém se zaspavanim do školy, zlepšila se dochazka, do školy sem chodila včas a vždycky se ke všem učitelům chovala vstřícně, takže nebyl problém. Zanedlouho jsem si začala pichat a musím říct, že i tu obrovskou celocharakterni změnu jsem zvládla skvěle, i přez velmi vysoké dávky, paranoia, schyzy- To nikdy nebylo neco, co bych u ostatnich tolerovala, takže bezvýznamné debaty o ufo, stvoření vesmíru, matrixu, nebo broucich pod kůží mi byly směšné až výsměšné. Avšak pomalu začal problém finanční a kde na to bude studentka furt brát.. Pak sem otěhotněla a na dlouhé měsíce drogy úplně opustila, bylo hrozně těžké se k nim nevrátit, téměř celé těhotenství sem prospala, a pak zkrátka neodolala jednoho dne ty predstave o pořádku, důsledností, a 100 % nasazení a padla dp toho znovu.. To už mi nezbylo nic jiného než si pár lidí co to berou připustit k tělu, sem tam někomu něco prodat, abych si to z mateřský mohla dovolit a byla sem ani nevím jak na určitý cas v tom fetackym koloběhu koloběhu.. Skončila sem s varicem, sice nepatří k takovým těm bezcennym fetakum, má svůj dům, chodí do práce, má spoustu známých ve všech možných odvětví, normální lidi, který si na mě ukazují ho respektují, je vysokoškolsky vzdělaný. Čekáme spolu teď mou druhou dceru, krátce než sem se to dozvěděla měl nástup a je ve výkonu trestu. Jde o to že já bych ráda s drogama přestala, ale obávám se že po tolika neúspěšných pokusech, kdy i po několika týdnech přetrvávající fyzické slabosti-neschopnosti vstát z postele a fungovat, to zkrátka není možné. Co sem se informovala doporučují se diazepamy, ale to je u mě takovej doplněk k pervitinu už několik let a nacpat se jima abych zazehla rádoby psychicky abstinencni syndrom, což není vůbec jádro problému mi přijde zbytečný. Vlastně ten pervitin sem se po čase naučila brát jen po ránu, a někdy i po obědě, ale večer chodím normálně spát a tak nějak, na tom zkrátka žiju, funguju na něm jako normální člověk běžně funguje bez něj. Starám se o domácnost, věnuju se dceři, podnikáme různé výlety.. Dalo by se říct, že na tom udrzuju opravdu normální život bez feťáků a tak podobně.. Každopádně nechci si do konce života pichat abych byla schopna dětem udělat snídani, muži kávu.. Ale vůbec si neuvedomuji, že by byla nějaká náhražka nebo nějaká alternativní cesta pro člověka jako jsem já..

Zpět