Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Nevím, zda-li jsem závislá na pervitinu
Jasmin
Krásný den,
ráda bych se zeptala, od kdy se dá brát závislost na pervitinu a jak se pozná. S užíváním jsem začala cca před rokem. Nejdříve jsem si dala "víkendově" jednou za čas, zhruba každé 3-4 měsíce a to pouze jednu, max dvě dávky. Pak jsem požádala i přítele, abychom vyzkoušeli spolu. Párkrát jsme si dali, přítel měl pouze párkrát, pak to odmítal. Nejprve jsem si začala dávat občas sama, pouze na únavu, uvolněnost, příval energie, zhruba jednou za 14 dní. Věděl o tom. Naposledy jsme si spolu dali velkou dávku - vážně nevím, co nás to popadlo - dohromady asi 500 mg najednou. Je to opravdu hodně, že? Teď jsem ve fázy, kdy si nepamatuji, že bych byla týden bez dávky, vždy, když je příležitost a zrovna necestuji, tak si dám, někdy i denně, i když je to relativně malinko - bez dojezdu, mohu usnout, mám hlad... Avšak moje vůle je pořád silná, že když si řeknu "dnes si nedám" tak si opravdu nedám, nemám absťák a nepotřebuji to. Spíš se po dávce více uvolnim, lépe dokážu bavit s lidmi a zatím na sobě nepozuruji žádné negativní účinky. Mám strach pouze z toho, že piko někdo úcítí z mého dechu, že můj pot začne být pervitinem cítít, že se mi začnou více kazit zuby - a to by byla škoda, mám je pěkné, bílé a krásný úsměv. Také mám pocit, že se mi trošku zhoršilo vidění a přemýšlení, pomaleji mi docházejí věci, je to možné? Přítel mi občas řekne "feťáčku" a mě to celkem uráží. Nemyslím si, že bych byla, rodiče, kolegyně ani nikdo jiný nic nespozoroval. Také bych si ráda navodila občas úžasný pocit jako při první-třetí dávce, je to ještě vůbec možné?
Omlouvám se, za trochu delší a nekorigovaný dotaz, mám hodně rozházené myšlenky.
Předem děkuji za odpověď.
Jasmin.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Jasmin,
výstižně a krátce píšou o závislosti na pervitinu například na stránkách www.prevcentrum.cz:
"Závislost na pervitinu nevzniká po jednorázovém užití ani po užívání trvajícím např. měsíc. Zrádné je, že závislost se rozvíjí plíživě a také že typický způsob užívání pervitinu vede uživatele k mylnému dojmu, že závislý být nemůže, protože vydrží několik dní bez obtíží abstinovat. Má se za to, že na pervitinu se nerozvíjí fyzická závislost (určitě můžeme říct, že abstinenční příznaky člověka neohrožují na životě a zdraví). Psychická závislost je však z hlediska léčby tou obtížnější složkou závislosti. Její zvládnutí obyčejně vyžaduje alespoň ambulantní léčbu v délce několika měsíců. Na způsobu aplikace při vzniku závislosti nezáleží."
Když váš dotaz pročítám, nacházím v něm:
- píšete k nám na poradnu,
- zmiňujete, že máte na drogu chuť,
- popisujete, jak postupně během roku roste frekvence vašeho užívání,
- dokonce zmiňujete, že už zážitek není, co býval,
- zvedáte dávku,
- k užití jste přemluvila i přítele,
- už nejde jen o zábavu, ale uvolnění, snadnější komunikaci s lidmi,
- přítel vám říká "feťáčku"
- a jmenujete i negativní účinky - horší vidění a pomalejší nebo i rozházené přemýšlení.
Na druhé straně:
- máte pocit, že nejste závislá, když si řeknete, že ten den neužijete, tak neužijete
- nikdo z okolí si ničeho nevšiml
A napadá vás, co by to bylo za moment, že byste si myšlenku závislosti připustila? Co by se muselo stát?
Možná byste nesplnila všechna kritéria pro stanovení diagnozy závislosti, ale je to skutečně to podstatné? Copak už to vše, co sama zmiňujete, nestačí? Není to tak, že máte sama v sobě trochu zmatek v tom, co se děje a jestli to takhle chcete dál? Přeci nebudete čekat, až vám okolí řekne, že jste pervitinem cítit, nebo vám začnou padat zuby. To už by bylo trochu pozdě, nebo?
Pokud je to tak, že máte sama pochyby, není nic jednoduššího než prostě přestat užívat alespoň na dva měsíce - zjistíte, jaké to bude, jestli se pořád dovede bavit i bez drogy, jestli máte stále přátele, kteří neužívají, jaké budou chutě, nálady, spaní. A pak uvidíte, co dál. K užívání se můžete kdykoli vrátit. Ale přestat může být postupem času jedině těžší. Co vy na to? Je taková představa přijatelná, nebo se vám do ní nechce, ale zkusíte to, nebo si najdete důvod, proč to vůbec nezkusit a v užívání pokračovat "svobodně" dál? Víte, většinou je to tak, že se závislost rozvíjí postupně. A často to bývá i tak, jak popisujete.
Nechci vás chlácholit, ani vás nutit. Rozhodutí, co dál, je na vás. Ale říkám si, že kdybyste měla pocit, že je všechno v pořádku, nejspíš byste na poradnu nepsala. Tak co tedy tento moment pochyb využít a zjistit víc o tom, co mě vlastně na pervitinu baví? Nechtěla byste si o tom promluvit s někým, kdo vás vyslechne, nebude soudit ani vás nutit přestávat, ale pomůže vám pochopit, co se vlastně děje?
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
