Sananim - Drogová poradna 

Mamka odmítá přiznat alkoholismus

TL

Dobrý den,
rozhodla jsem se sem napsat, protože si nevím rady se svojí 49letou mamkou. Vyrostla jsem jen s ní (rodiče se rozvedli v mých 2 letech) a se svým o 2 roky starším bratrem. Vše bylo naprosto v pořádku, respektive nevšimla jsem si, že by pila, cca do mých 9 let, kdy se znovu vdala, narodily se jí holky-dvojčata, a se svým novým manželem začala popíjet. Čas od času se opili víc, než by mi bylo příjemné (nahlas se hádali, opilecky řvali a potom měli hlasitý sex). První větší incident si vybavím z doby, kdy mě bylo asi 12, sestrám tedy cca 2 roky - opilý manžel tehdy opilou mamku před námi všemi dětmi uhodil. Následující den se o tom s námi ani jeden nechtěli bavit. V tu dobu se to, myslím, začalo rozjíždět.
Dnes, cca po 15 letech od tohoto incidentu, jsou rozvedení, a mamka hodně pije. Pije stylem 1x za týden, ale pořádně, zlije se do němoty, kolikrát jsem musela řešit její hlasité projevy na celý dům (přizvala si např. kamarády romy, se kterýma od půlnoci až do rána zpívali, hráli, opilecky řvali, zatímco já ve vedlejším pokoji za tenkou stěnou nemohla spát, a musela jsem vstávat v 5 ráno na ranní směnu na brigádu - chodit jim to vedle říkat a prosit o ztlumení mělo za následek akorát narážky typu "Tak si jdi bydlet jinam, tohle je můj byt a já si tady budu dělat, co chci")
Zažila jsem s ní už kolik trapných situací - např. na malém hudebním festivalu opilá tancovala jako jediná pod podiem, za přihlížení asi stovky diváků v davu za ní. Kolikrát jsem ji viděla válet se na podlaze v kuchyni atd. Pohádaly jsme se kvůlu pití už asi tisíckrát.
Aktuálně už bydlím cca 5 let sama, a mamčinou oblíbenou činností je opít se a zavolat mi (což samozřejmě po hlase poznám) - přičemž mluví jen sama o sobě, nejčastěji o práci. Perličkou je, že pracuje na vysoké pozici v sociální poradně a intervenčním centru!! Několikrát jsem jí takhle řekla, že budu radši, když mi zavolá ráno nebo až bude střízlivá, na což do teď odpověděla naštvaně "Hmm, tak ok, čau". Ale včera se to zlomilo - zase mi opilá volala, já jsem jí řekla to samé - že slyším, že pije, tak ať se ozve zítra. A ona mi začla uraženě tvrdit, že opilá není, jak se jako opovažuju něco takového říct, a co si to dovoluju?
Sestra, která s ní zrovna byla doma, mi samozřejmě potvrdila, že mamka opilá je. Takže mi mamka poprvé zalhala.
Se sestrami jsme se o mamce bavily, že bychom jí hrozně rády nějak pomohly, ale zároveň víme, že prvním krokem je její vlastní uvědomění si problému - který ona sama silně popírá. K mladším sestrám cítím skoro až mateřské pudy, měla jsem i výčitky svědomí, že jsem při nástupu na VŠ "nechala je s mamkou samotné".
Bratr dlouhodobě hraje mrtvého brouka a nemyslím si, že by se chtěl do řešení situace zapojit - hádám to na jeho obranný mechanismus.
Chci se tímto zeptat - jaký je nejlepší první krok? Na jakého odborníka se mám obrátit o radu? Nejideálněji bych si představovala něco jako skupinovou rodinnou terapii, kterou povede psychoterapeut - protože já mám tendence se na mamku akorát naštvat a pohádat se s ní, a zároveň je mi jí líto a samozřejmě ji mám ráda a nemůžu se už nadále koukat na to, jak alkohol rozvrací vztahy mezi mamkou a jejími dcerami.
Děkuji za vaši reakci.

Zpět