Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Drogy
Špunt
Do školy už nechodím, ukončila jsem studium dva měsíce zpátky. Moje mamina ví jen o marihuaně ale o pervitinu naštěstí ne. Od 14ti let se pohybuji v oblasti dospělých lidí u kterých vidím že hulí a nebo si dají občas tu "lajnu".... Ja jsem poprvé marihuanu zkusila ve 14ti letech a od té doby jsem začala hulit ale před půl rokem jsem zkusila pervitin a přišlo mi že je to lepší než nějaká marihuana teď si občas zahulim a zatím pervitin jsem neměla tři týdny. Hlavní je že to vidím u přítele, který má taky potřebu si občas "lajnu" dát..... nevím na koho se obrátit protože se bojím abych nešla na půl roku do pastaku než mi bude 18 let. Mamina se doslechla že jedu v drogách proto mi chce nechat udělat testy na krev nebo na moč na drogy. Na marihuanu mi dělá testy jednou měsíčně a byly dvakrát za ty tři roky pozitivní protože vim kdy si zahulit můžu a kdy ne.... neříkám že jsem závislá na pervitinu ale občas mám prostě pocit že si tu lajnu dát musím.... nejvíc se bojím táty protože aby mě nezmlatil.. nesahnul na mne uz par let ale kdyz zacne kricet mam z nej respekt ale za posledni dobu jej slyším že jsem já i můj přítel vyfetlo.... kolikrát mi to i mrzí... Děkuji
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Špunte,
chápu to tak, že vám tedy na rodičích záleží. Zároveň z nich ale máte strach. Dokonce se snažíte alespoň minimalizovat škody - užívání marihuany držíte tak, aby testy byly pokud možno negativní, užívání pervitinu je něco, o čem se rodiče nově doslechli. Je to tak? A řešíte s nimi i něco víc než jen testy? Víte, osobně mi testy nepřipadají jako řešení ... spíš jen nástroj kontroly. Bydlíte společně s rodiči? Jak normálně fungujete? Píšete, že už nejste ve škole. Jak vás tedy vnímají - jako dospělou, co o sobě chce rozhodovat sama a také se tak chová (pracuje, bydlí apod.) nebo spíš jako zlobivé děcko, co si kazí život drogami, špatnými kamarády i rozhodnutími?
Skutečně toho vím o vaší situaci velmi málo na to, abych dokázala odhadnout, co se bude dít - ať už v případě, že se rodičům potvrdí, že užíváte pervitin, nebo v případě, kdy by se něco takového provalilo jinou cestou. Pobyt v nějakém diagnostickém zařízení je většinou možné zajistit poměrně rychle. Ale přeci jenom už je vám 17 let ... soud by bral v potaz i váš názor a hlavně vaše chování (práce, starání se o sebe apod.). Mnohem reálnější mi připadá vaše poznámka o strachu z otcova hněvu. Často je takové zmlácení projevem zoufalství, rozhodně ho však tím neschvaluji ... pokud by došlo na odhalení, zkuste si zajistit bezpečí; nicméně pochvalu asi za svoje chování nečekejte. Jestli užíváte jednou za 3 týdny a přesto vás otec vidí jako vyfetlo, asi to bude dané i dalšími věcmi ... možná oblékáním, chováním apod. Přesvědčit rodiče, že se mýlí, můžete právě tím, že se budete chovat dospěle a vezmete na sebe zodpovědnost za svůj život - např. nechodím do školy, budu pracovat, postarám se o sebe apod.
Nicméně pokud byste si zašla popovídat anonymně do nějakého nízkoprahového zařízení pro mládež, nikdo vás nikam hned neodveze. Naopak byste mohla svou situaci probrat více do podrobna a zjistit, jaké máte možnosti. Sama se můžete v první řadě prostě nezávazně ptát ... i pracovníkům těchto zařízení jde v prvé řadě o to, aby jim mladí lidé v podobných situacích mohli důvěřovat. Nejde jim o udávání ... ale abyste se cítila dobře a spokojeně a našla si svou cestu ... v rámci možností tu nejbezpečnější. Co myslíte? Nebo byste raději s někým nejprve mluvila po telefonu? Pak můžete zkusit kontaktovat například Linku bezpečí 116 111, jde o bezplatnou linku, která funguje nonstop.
Budu ráda, když dáte vědět, jestli vám nějaký část odpovědi dává smysl, případně se ozvete, jak to vlastně s testy vypadá a jak se situace vyvíjí. A pořád platí: dávejte na sebe pozor!
Zdraví,
Gabriela Minařík.
Zpět
