Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Z marihuany na alkohol
P.M.
Dobrý den psal jsem otázky zhruba mezi datem 12,2, do 19.2. pod touto přezdívkou ohledně těžké závislosti na marihuaně nemožnosti jíst spát atd...děkuji paní Gabriela Minařík za pár rad které mi dost pomohli k tomu abych si od té doby nic nedal,problém ovšem je že už přesně 37 dní v kuse piju začnu ráno a piju až do večera,trochu i zázrakem mi to v práci zatim procházelo..viz odpolední směna tejden dovolená,žvýkačky atd..piju pořád v noci se vzbudim napiju se ráno vstanu piju, pak piju a piju občas když mohu tak se v půlce dne jdu vyspat,nevim co mám dělat přijde mi strašná ta prázdnota za střízliva pár dní sem to zkusil potom co jsem přestaval hulit ale stejně sem si celý dny řikal kdy si dám nějaký alkohol.. začínám přemýšlet jestli nezačít znova hulit nebo brát nějaké prášky jako neuroly nebo tak..ale doktor mi nedávno řekl že mám steatozu jater a na to ani žádné prášky nejsou dobré krom toho že se napít na neurol by mohlo špatně dopadnout nejsem si jist jestli mám sil na cokoliv dalšího než pít a pít každý den prosím poradte mi paní Minaříková G. já už opravdu nevím jestli sem schopen dále žít bez jakýchkoliv stavů, a pokud ano jak začít,když sem si před měsícem nedal třeba dva dny stejně sem na to v uzkosti třeba 70 krát za den myslel a stěží si to rozmlouval..od 15 let sem kouřil trávu když nekouřil trávu tak pil když nepil bral ruzné prášky...(kozlík lekařsky,třezalka tečkovaná..plus něco co mi dal kámoš na nervy a nepamatuju si název)mám šanci ještě vubec na normální život někdy? děkuji za odpověd P.M. 27 let
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, P.M.,
jsem ráda, že jste se ozval.
Musím uznat, že nezníte zrovna vesele. Vypadá to, že jste místo marihuany začal pít poměrně dost alkohol. Což je trochu vyhánění čerta ďáblem. A nutno říct, že z mého pohledu je v něčem to pití alkoholu minimálně stejně, a pokud máte ve špatné stavu játra, špatné, né-li horší, než to hulení.
Ta prázdnota k vysazení většího množství čehokoli patří. Vy jste se popral s těmi nepříjemnými fyzickými příznaky z vyzasení, ke kterým patřilo třeba nechutenství a problémy se spaním. Nakonec toho ale na vás bylo moc a tak jste utekl k alkoholu.
Pití alkoholu může zdánlivě na nějakou dobu fungovat, ale jak sám píšete, je to nejspíš jen otázka času, než přijde nějaký problém (ať už by šlo výpověď z práce, nějakou nehodu, zdravotní problémy, nebo závislost na alkoholu). Docela se divím, že jste při fungování, které popisujete, nezkolaboval.
Pokud chcete dojít ke skutečné vnitřní změně, bude potřeba se na to připravit a nejspíš poprosit o pomoc. Možná to bude chtít i nějaký čas a pár neúspěšných pokusů, než přijdete na to, co vám skutečně pomůže.
S vnitřní prázdnotou se lidé perou různě. Někdo si prostě naplánuje, co bude dělat, poprosí o pomoc všechny blízké a zvládne to i pomocí silné vůle a na sílu. Někteří prostě přestanou ze dne na den hulit a dny počítají na dny co nehulí ... nedojde u nich k žádné jiné změně, než že hulení vysadí.
Jsou ale tací, kteří to sami nezvládnou, kteří chtějí víc než jen nehulit. Chtějí zase žít a znovu se radovat, porozumnět tomu, co se stalo a postarat se, aby už to tak nebylo. Někomu k tomu stačí "doping" v podobě antidepresiv a to, že si je někdo vyslechne. Někdo chodí několik měsíců do ambulantní léčby a na doléčování. Někdo dochází několik let k psychoterapeutovi. Někdo musí projít několika kolečky pobytových léčeb.
Vy jste v situaci, kdy za sebou máte zhruba 15 let intenzivního hulení a tak není vlastně ani tak překvapivé, že je po vysazení prázdnota veliká a vydržet to "na sílu" je prostě nad vaše síly. Věřím tomu, že ve 27 letech můžete spoustu věcí změnit, máte před sebou ještě velký kus života a není potřeba se spokojit s tím, co je. Byla by škoda hodit všechny šance za hlavu jen pro to, že to nejde zvládnout sám. Takže možná i proto, že hulíte od 12 let, budete potřebovat větší podporu a pomoc z okolí a samotné "chci" nebude stačit.
I když toho vím zatím poměrně málo, troufla bych si vám nabídnout pomoc v podobě pobytové léčby spojené s detoxem. Část lidí vnímá takové rozhodnutí jako ostudu, zklamání sám sebou ... já si ale říkám, že ono to chce sakra velkou odvahu přiznat si, že sám to nedám. Chce to velkou pokoru a kuráž přiznat si, že tenhle problém mi přerostl přes hlavu a prostě to sám nezvládnu. Je potřeba přiznat to sám sobě, okolí a požádat o pomoc. A čím dřív tohle dokážete, tím líp. Nebo chcete čekat až se stane něco, co vás o tom přesvědčí? Co by to bylo?
V praxi jsem mnohokrát viděla, jak vlastní hrdost lidem tuhle cestu nedovolila a trvalo někdy i řadu let, než došli k tomu, že bez léčby (ať už pobytové, nebo ambulantní, nebo jiné podpory - poradenství, psychoterapie, antidepresiv) to nepůjde. Ztratili několik let života marnými pokusy zvládnout to sám, bez pomoci. Vymlouvali se na to, že se o problému někdo nesmí dovědět, nemohou si dovolit nechodit do práce, není na to čas, peníze, vhodná doba ... za těch x let marných pokusů stejně o spoustu z toho přišli a ještě jim utekla spousta času.
Zkuste to zvážit a jestli by vám tahle varianta dávala smysl, ozvěte se. Ráda vám doporučím někoho, na koho byste se mohl obrátit a podrobně probrat, jaké máte možnosti.
Už jen podle toho, že jste znovu napsal, věřím, že byste opravdu chtěl věci změnit. Vysadil jste hulení po 15 letefch intenzivního užívání a pral se s nechutenstvím, nespavostí, vlastními strachy a obavami a nakonec jste si potřeboval ulevit a utekl jste k alkoholu. Vypadá to, že víte, že ani alkohol není ta správná cesta. Zároveň mám dojem, že se bojíte - možná máte strach, jaká ta změna bude, nevíte si rady s tou prázdnotou, ani s pocity, které vás při vysazení hulení zavalily. Možná si nevěříte a pochybujete, jestli to dokážete, jestli to má smysl, jestli se někdy budete zase radovat ze života.
To všechno k tak velké změně, jaká vás čeká, patří. Není to nic neobyklého. Je to prostě krok do neznáma a ten s sebou přináší i obavy, úzkosti, napětí, strach ... ale věřím, že časem přijde i radost z objevování nového, nadšení, že jste to zkusil a dokázal ... a po nějakém čase i tohle bude rutina, denno-denní obyčejné fungování plné drobných radostí a každodenních starostí.
Kdybych vás mohla nějakým způsobem takhle na dálku podpořit v tom, abyste se nebál říct o pomoc, budu ráda. Dejte vědět, co byste potřeboval. Držím palce, nevzdávejte to.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
