Způsob, jak přinutit syna k léčení ( pervitin, marihuana)

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Leo,

 

a děkuji vám za dotaz a za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.

 

Rozumím tomu tak, že jste celá rodina v těžké situaci. Syn užívá drogy (pervitin a marihuanu) a v důsledku užívání se chová agresivně, napadá vás a je nebezpečný. Z těchto důvodů byl v nedávné době hospitalizován v léčebně, ale i po týdnu popírá, že by měl s drogami jakýkoli problém a vás obviňuje z toho, že jste ho nechali zavřit do léčebny. Vy víte, že není možné syna dlouhodobě v léčebně držet. V momentě, kdy akutní stav odezní, pravděpodobně bude moci z léčebny odejít. Vy byste si však přáli, aby si svůj problém uvědomil, přiznal si svou závislost a šel se léčit.

 

Problém je, že si syn žádné obtíže nepřipouští a není tedy pravděpodobné, že by se rozhodl pro dobrovolnou léčbu. Donutit někoho, aby se "dobrovolně" léčil, je v podstatě oxymoron, tedy spojení protikladných pojmů, které jasně ukazuje na složitost a paradoxnost celé situace. 

 

Z mého pohledu je důležité, abyste jako rodina zaujali jednoznačný postoj a domluvili se na tom, jak budete postupovat, pokud syn bude z léčebny propuštěn a léčbu nenastoupí, a měli plán pro případ, že by do léčby nastoupit chtěl. V ujasnění si vašich možností by mohlo pomoci poradit se s odborníkem - v Praze bych vám mohla doporučit Poradnu pro rodinu SANANIM, ale možná byste našli podporu i přímo v léčebně. Doporučuje se mluvit o sobě - o tom, co cítíte (mluvit o svém strachu a obavách o sebe i syna), a popisovat, co jste viděli, slyšeli, zažili. Není žádoucí se pouštět do hádek, výhružek, ultimát, pokud je totiž nehodláte dodržet, ztrácejí smysl. Samosebou je dobré mít na takový rozhovor vyhrazený čas, prostor a klid, vybrat moment, kdy je možné, že vás syn uslyší. Nejde o to, aby se syn podvolil vaší vůli, ale o to, aby slyšel, jak vám je, a čeho si všímáte. Je velmi pravděpodobné, že ani on není v současné situaci spokojený a podobné nucené pobyty v léčebně nechce opakovat. A na tom by se teoreticky dalo stavět.

 

Bude hodně těžké udržet emoce na uzdě, a hledat balanc mezi vašimi přáními, potřebami a očekáváními, a na druhé straně respektem k synově autonomii. Je na něm, aby si uvědomil, že situaci je potřeba řešit. A i on sám by mohl přijít s návrhy a řešeními.

 

V situaci, jakou popisujete, mi přijde zcela na místě přizvat do rozhovoru někoho nestranného - mediátora, terapeuta, prostředníka, který pomůže s tím, abyste si navzájem dali prostor a slyšeli se. 

 

S pozdravem a přáním hodně sil a trpělivosti,

Gabriela Minařík.