Zoufalost

Dobrý den,
více než před dvěma lety jsem poznala pana X. Zamilovala jsem se. V tu dobu jsem kvůli psychickým problému hledala útěchu v alkoholu a pervitinu. Pan X v tu dobu bral pervitin taky.Zamilovala jsem se a viděla jsem, že s drogami normální vztah nikdy nemůže vzniknout. Promluvili jsme si s panem X o tom, že přestaneme spolu. Já přestala ze dne na den bez problému. Byla jsem ráda, byla by to cesta do pekel. Pan X měl problém bral od 17 let do 21 kdy jsme se seznámili. Snažil se vydržel,ale vždy selhalo. Pan X se najednou začal snažit a vše vypadalo dobře. 3 měsíce čistý. Řekl mi, že chce mít rodinu, řekla jsem si naivně, že už je čistý a že jsme to zvládli.A proč ne. Otěhotněla jsem. Byl šťastný. Ale brzy začalo peklo jednou za čas zase bral pervitin. Dokonce občas hulil i trávu. Celé těhotenství, jsme řešili drogy. Dokonce začal chodit i do k Vám do Sananimu na konzultace. Byl u Vás třikrát a pak se začal vymlouvat , že nemá čas a přestal k Vám chodit. Narodil se nám syn. Naivně jsme doufala, že ten maličký chlapeček dokáže zázrak a on přestane. Asi 4 týdny po porodu zase bral. Byla jsem nešťastná a zoufalá. Zase sliboval a zase nic. Pan X umí být strašně hodný pozorný a úžasný, ale opačný extrém plný zlosti špatné nálady si při dojezdech stupňoval. Začal utrácet peníze dokonce je házel do automatu když pak chyběli. Bylo toho na mě moc a tak jsem panu X dala věci a žádala ho, aby odešel pryč. Odešel našel si jinou práci ubytoval ho jeho bratr v jeho penzionu a on se snažil jak to šlo vozil peníze chodil za synem.Vrátil se zpět k Nám a opět začal. Co mám už dělat, lze ho vůbec zachránit??