Odpověď pro Gabrielu
Otázka
Dobrý den,
Moc vám děkuju za odpověď. Moc. V tu noc jsem nespala. Měla jsem strach že zemřu. Tak veliký strach z něčeho jsem ještě nik necítila. Měla jsem strašné úzkosti a velikánský strach a zlost na sebe. Za těch 5 měsícu jsem ani jednou se nezamyslela o tom že bych přestala. V ten den to bylo prostě ťuk. A hned jsem dostala mysl že musím přestat. Nevím čím to je . Jsem věřící a myslím že mi pomohl bůh. Protože to bylo strašně nečekané. Nikdy pred tim jsem o tom nepremyslela. Prezila jsem velikansky strach v tu noc . Jsem si jista ze nikdy drogy brat uz nebudu. Citim k nim odpor. Nemam urcity duvod proc jsem prestala. Proste jsem prestala protoze to neni spravne a citim vinu pred mamou a bohem. Ano , Mam strach ze jsem se poskodila protoze Me strasne boli hlava a stavaji se mi pres den asi milionkrat takove záseky. Jakoby se mi ve hlave vybouchla mala petarda a na sekundu sebou cuknu a cuknou mi oci . V tu noc to bylo omnohem horsi nez ted . Stavalo se mi ze jsem nic nevidela. Chce se mi porad spat ale nemuzu normalne usnout. Premyslela jsem ze o tom vsem reknu mame ale nereknu nakonec. Nechci ji takhle znicit zivot. Muj plan je starat se o sebe : zdrave jidlo , spanek, sport, dobre ciny pro ostatni. A proste na tento epizod v zivote zapomenout. Strasne se mi zhorsila pamet. To me strasne zabiji. Jsem na sebe kvuli tomu strasne zla . Ale snazim se na to nemyslet . Velmi verim ze se mi casem zlepsi.
Pekny den ❤
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás,
díky za reakci.
Ačkoli píšete, že se vše lepší, určitě by nebylo od věci nastavit si pravidelný denní režim, popíjet večer meduňku a hlavně se o sebe dobře starat (jak sama říkáte, že máte v plánu) - pohyb na čerstvém vzduchu, dělat něco, co vás baví, mít blízké přátele a pěstovat vztahy. Do toho však patří i mít možnost o všem, co se dělo s někým mluvit. Ono může být zdánlivě jednodušší dát všemu čas a tvářit se, že se nic nedělo, doufat, že to celé zmizí a stane se minulostí. Ale z praxe vím, jak často se stává, že takové potlačení dlouhodobě nefunguje. I proto v takových chvílích lidem doporučuji terapii. Jde o to, abyste pochopila, co se vlastně dělo a proč, jakou to sehrálo ve vašem životě roli, jaký to mělo důvod, co vám v životě chybělo, že jste to hledala u drog, a hlavně co dělat, abyste se nyní i po tom všem měla ráda a situace se neopakovala. Co myslíte, dává vám něco z toho, co píšu smysl?
Pokud vám bude v brzké době 18 let, nejspíš byste mohla vyhledat běžné terapeutické služby, a vzhledem k tomu, že aktuálně neužíváte, nejspíš by bylo možné se domluvit na diskrétnosti ze strany terapeuta. Co vy na to?
S pozdravem a přáním pěkného dne,
Gabriela Minařík.