Odvykání na pervitinu

Odpověděl: Živý odborník

Dobrý den, JD,

díky za dotaz.

 

Vysazení pervitinu bývá náročný proces - a to jak psychicky, tak fyzicky. Ideální je, když si člověk sám může určit, nebo aspoň trochu naplánovat, co bude dělat, a má možnost svému stavu přizpůsobit svoje povinnosti. Jak píšete - pro někoho může být setrvání v běžném pracovním nebo rodinném zápřahu tak náročné, že po pervitinu sáhne právě proto, aby získal energii to vše zvládnout. Na stranu druhou jsou i tací, kteří po droze sahají právě v situaci, kdy jsou sami, nemají nic na práci nebo se nudí. To záleží ne jen na tom, jak je kdo z nás nastavený, ale určitou roli hraje i zdravotní stav, možnosti a podpora jaké člověk má (v rámci rodiny, práce, přátel), ale třeba i užívání samotné - pravděpodobně se bude vysazovat jinak z několika denních dávek užívaných několik let, než z dávek menších jednou denně. Přesto je prožívání stavu, který se pojí s vysazením, velmi individuální.

 

Pokud člověk vysazuje pod lékařským dohledem, zpravidla je mu doporučeno zůstat několik dní v klidu, odpočívat, minimalizovat stres, doplňovat živiny, tekutiny, vitamíny. Už v tomto období, ale i následně, je důležité mít podporu - může to být terapeutická podpora, konzultace s adiktologem, komunikace s přáteli a rodinou tak, aby věděli, co se děje a mohli člověka podpořit, když bude třeba. 

 

Netuším, z jakého důvodu se ptáte - zda kvůli sobě, nebo někomu blízkému, nebo třeba jen ze zvědavosti. Ráda bych vás ujistila v tom, že možnosti jsou - i maminka s dětmi může vysadit pervitin za podpory rodiny, přátel, nebo třeba i institucí jako je Klokánek a detoxifikační jednotka v nemocnici. Pokud byste stál/a o kontakty na zařízení, kde minimálně tu terapeutickou, emocionální podporu nabídnou, napište, která větší města máte v dosahu, pošlu kontakty. 

 

Budu ráda, když se ozvete, jestli vás odpověď oslovila, nebo jen napište, jak se situace vyvíjí.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.