15 dní po vysazení pervitinu – apatie a ztráta motivace

Odpověděl: AI

Jak jsem pochopila vaši otázku?

15 dní bez pervitinu je velký výkon – a ptáte se nejspíš proto, že místo úlevy přišel stav „nic mě nebaví, nic nejde“, až tak, že se vám nechce ani chodit. Potřebujete vědět, jestli je to normální, co s tím dělat a jak to zvládnout, abyste v tom nezůstal/a sám/sama.

Stručná odpověď:

Ano – po pervitinu je po ~2 týdnech často „prázdno“, anhedonie a totální bezenergie běžná součást odvykání, ale dá se to zvládnout po malých krocích a často to začne pozvolna ustupovat v dalších týdnech. Teď je cílem ne „mít radost“, ale udržet základní režim (spánek, jídlo, tekutiny, krátký pohyb) a mít oporu. Pokud by se přidaly myšlenky, že už to nemá cenu / chtěl/a byste si ublížit, je to důvod vyhledat akutní pomoc hned.

Chcete vědět víc? Čtěte dál naši podrobnou odpověď:

• Proč se po pervitinu děje, že „nic nebaví“ a nejde se hýbat?
• Jak dlouho to obvykle trvá a co je ještě „normální“?
• Co můžete dělat dnes a tento týden, když nezvládáte skoro nic?
• Kdy je na místě vyhledat lékaře/krizovou pomoc?
• Co dělat, aby se snížilo riziko relapsu?

Podrobná odpověď:

1) Proč se to děje (a proč je to tak nepříjemné)
Pervitin dlouhodobě „tlačí“ dopamin a noradrenalin. Když ho vysadíte, mozek je nějakou dobu naopak v deficitu: radost, motivace i energie spadnou. Tomu se často říká anhedonie a „dojezd/odvykací fáze“. Není to slabá vůle – je to biologie.

2) Jak dlouho to může trvat
Po 15 dnech abstinence je tenhle stav pořád častý. U mnoha lidí se to začne lámat v horizontu několika dalších týdnů, někdy to kolísá (jeden den lepší, dva horší). Zhoršuje to nevyspání, podvýživa, stres, osamění a také alkohol nebo THC (u někoho krátce uleví, ale často to prodlouží apatii a rozhází spánek).

3) Co můžete udělat hned teď (když „nejde nic“)
Cíl je „udělat minimum, které drží tělo“, ne se hned cítit dobře.

• Pití a jídlo jako lék: dnes klidně jen jednoduché věci: polévka, jogurt, pečivo, banán, něco slaného + voda/čaj. I malý příjem pravidelně pomáhá mozku.
• Spánek bez tlaku na výkon: zkuste stejný čas vstávání, i když se vám nechce. Přes den krátký odpočinek OK, ale dlouhé dospávání často zhorší noc.
• Pohyb v „mikrodávkách“: ne trénink. Jen 2–5 minut: dojít k oknu, na balkon, před dům, kolem bloku. Když to půjde, 2× denně. Jde o „nastartování“ nervového systému, ne o kondici.
• Jeden malý úkol denně: sprcha / vynést koš / převléct postel. Hotovo = úspěch. Mozek se učí, že bez pervitinu to taky jde.
• Omezit spouštěče: kontakt na dealera, místa, lidi a „rituály“ spojené s užíváním – aspoň dočasně odstřihnout. V tomhle období je craving často „o úlevě“, ne o euforii.

4) Kdy už je dobré to řešit s lékařem nebo krizově
Zvažte odbornou pomoc, pokud:

• nemůžete fungovat vůbec (nejíte, nespíte, neudržíte základní péči o sebe) i po dalších dnech,
• máte silnou úzkost, paniky, halucinace/paranoiu,
• nebo se objeví myšlenky na sebevraždu/sebepoškození.
  V takové chvíli je v pořádku jednat hned (záchranka / krizová služba / nejbližší psychiatrická pohotovost).

5) Podpora a další krok (nenátlakově, ale prakticky)
Hodně lidem pomůže mít někoho „na týdenní úkol“: adiktologická poradna, ambulantní léčba, AT poradna, nebo nízkoprah. Ne proto, že to nezvládnete, ale protože tohle období je nejrizikovější na návrat – a podpora snižuje riziko relapsu.

Pokud chcete službu ve vašem okolí: podívejte se na Mapu pomoci na www.drogy-info.cz.

Zdroje:

Odborná adiktologická literatura, klinické zkušenosti z léčby závislostí na stimulantech, doporučení zdravotnických a veřejnozdravotních institucí k odvykání a stabilizaci režimu.

Kontakty

www.drogy-info.cz