10 let závislosti na pervitinu
Otázka 03/07/2019
Dobrý den.
Užívám pervitin od svých 16 a je mi 26 let. Doba aktivního užívání je ale kratší, měla jsem dvě pauzy, takže doopravdy beru asi tak 7 let.
Chci se ze svojí závislosti dostat, podstoupila jsem v minulosti i tříměsíční léčbu, po které jsem dva roky abstinovala. Zhruba před rokem a čtvrt jsem do toho spadla znovu a je pro mě nějak těžší než dřív postavit se na vlastní nohy. Nevydržím čistá déle než týden, už skoro ani to ne, jenže na léčení už nechci, nemůžu, protože by se o mé recidivě dozvěděla rodina a známí. Rodinu by to zničilo, řekla bych jim to, ale z tohohle důvodu nemůžu. Už jsou starší a riskovala bych snad i jejich životy. Lhát jim o tom kde jsem nepřichází v úvahu, přišlo by se na to. Jaké mám možnosti a šance? Zkouším ambulantní léčbu, ale chodím tam dost nepravidelně, protože tam nechci chodit zfetovaná. Je nějaký postup, který bych mohla ve své situaci vyzkoušet, nebo jsem prostě odepsaná? Ještě do toho mám HPO, která tomu taky moc nepřidává.
Díky za odpověď.
Kája
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, Kájo,
obávám se, že vám takhle na dálku nedokážu příliš dobře poradit. Předpokládám, že některé varianty, jak situaci řešit, znáte. Máte zkušenosti s 3 měsíční léčbou, momentálně i s ambulantní léčbou, nejspíš máte zkušenost i s docházením k lékaři. V minulosti jste se dokázala svěřit rodičům. S ohledem na to, že máte HPO trochu předpokládám, že jste s odborníky v kontaktu průběžně, je to tak?
Netuším, jaké formy pomoci nyní využíváte, zda užíváte nějakou medikaci, jak spolu odborníci, kteří vám pomáhají, navzájem komunikují. Nemám ani jasnou představu, jak vypadá vaše užívání.
Z dotazu mám pocit, že víte, že každá z možností má svá pro i proti ... a v zásadě to vypadá, že ta možná proti vás tak trochu drží ve stavu, kdy se nemění nic a vše zůstává nebo pokračuje ve směru k užívání drog.
Mluvíte o tom, že byste:
- mohla rodině o všem říct, ALE nemůžu, riskovala bych jejich životy
- mohla bych jít do léčby, v minulosti mi pomohla 2 roky abstinovat, ALE nechci, nemůžu, musela bych to říct rodině a to bych riskovala jejich životy
- mohla chodit do ambulantní léčby častěji, ALE nechci tam chodit pod vlivem a proto tam tak často nechodíte
Ambulantní léčba je místo, kam můžete chodit i pod vlivem. A je jen na vás, jestli tam chodit budete, nebo ne. I s HPO jste svéprávný člověk, který rozhoduje o svém životě a nikdo jiný to za vás neudělá. Nezměníte-li nic vy, kde budete za půl roku, za rok?
Pomoci vám v první chvíli může jak dlouhodobá terapie tak podpůrná medikace. Stejně tak ale můžete intenzivněji docházet do ambulantní léčby a hledat další možnosti. Mohlo by vám pomoci stanovovat si drobné cíle a sledovat jejich postupné naplňování. Stejně tak by mohlo pomoci rozhodnutí, od kdy do kdy budete chodit s neochvějnou pravidelností a intenzitou do ambulantní léčby a do kdy chcete dojít k nějakému rozhodnutí. Co pomohlo v minulosti s rozhodnutím, abyste nastoupila léčbu? Neměla jste minule podobné dilema? A máte skutečně pocit, že pokud sama něco nezměníte, rodiče si časem potíží nevšimnou?
Sama víte nejlépe, co vám alespoň trochu pomáhá a dává odvahu a sílu - možná je to jasný plán a struktura, možná je to ale něco jiného. Já vám takhle na dálku mohu jen přát, abyste v sobě našla odvahu a kuráž postarat se o sebe, nepřemýšlela jen o tom, proč něco neudělat, proč to, či ono nejde, ale i o tom, co můžete, co vám pomáhá a co by mohlo vyjít.
Držím palce a přeji hodně sil.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.