Sen o drogach
Otázka
Dobrý den
Byla jsem 20 let na pervitinu s několika přestávkami,nyní tři měsíce nemám nic a jsem spokojená. Jsem rozhodnutá ,nicméně mám samozřejmě okolo sebe přátelé,kteří mě podporují,nicméně jsou to přátelé,s kterými jsem toto období žila. Přestala jsem svépomocí a nic mě k tomu neláká,i když s těmito lidmi mluvím dál. Ale dnes jsem měla naprosto šílený sen,kdy jsem ses jednou z nich viděla a svěřovala se ,nabídla mi pervitin,nejprve jsem odmítla,ale pak jsem si stejně dala a pocit byl,že jsem do toho zase spadla. No probuzeni strašne. Prosím znamená to něco? Děkuji moc za odpoved
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Di,
předně vám chci pogratulovat k rozhodnutí neužívat a k tomu, že se vám to už 3 měsíce daří. Gratuluju! A to celé jste zvládla sama, bez pomoci, jen svým rozhodnutím, po 20 letech užívání pervitinu! Něco takového je skutečně obdivuhodné.
Umím si představit, že to může být hodně náročné právě proto, že jste dál v kontaktu s lidmi, které máte s obdobím užívání spojené, a oni vás z této doby znají. Netuším, jestli i oni abstinují, nebo užívají? Říkám si, jestli necítíte určitou osamělost, jestli máte s kým o tom, jaké to pro vás je, mluvit, a jestli byste vůbec o něco takového stála?
Nicméně k vaší otázce - to, co popisujete - sen, kdy se vám zdálo, že jste užila - je něco, co se označuje jako tzv. suchý relaps nebo suchá recidiva. Občas se to stává a není to nic až tak výjimečného. Zkusím-li popsat mechanismus jeho vzniku, mluví se o tom, že podobné sny souvisí s tím, jak se člověk snaží sám svoje chutě potlačit. Touha po droze se tak dostane do nevědomí. A projevem této touhy je pak sen o užití. Vy sama říkáte, že po 20 letech jste bez pervitinu spokojená a nic vás neláká, což je vlastně zvláštní. Je tedy možné, že sen souvisí právě s tím, že se ten boj s chutěmi přenesl do nevědomí. Říkám si, že muselo být hodně nepříjemné, vzbudit se s pocitem strachu, co jste to provedla, že jste si to celé nějak pokazila. A napadá mě, jestli by právě nepomohlo mít někoho bezpečného, s kým by šlo o těch chutím mluvit nahlas. Tím by se ten vnitřní boj z nevědomí přesunul do vědomé roviny. Tím se vracím k otázce, zda máte někoho bezpečného, s kým můžete o podobných snech a o tom, jaké to pro vás je, mluvit.
Budu ráda, když napíšete, třeba i jen jak se daří a jak se máte. A pokud byste chtěla kontakty na místa, kde se dá o věcech bez soudů mluvit, dejte vědět.
S přáním hezkého dne,
Gabriela Minařík.