Pro J.M.

Zdravím Vás pane Minaříku, teď jsem si přečetla odpověď a včera večer mi akorát manžel volal. Říkala jsem mu, že bychom měli někam zajít, že mu pomůžete a on na to, že u Vás už byl (šel tam s bráchou) a že to k ničemu nebylo. Prý tam s ním nikdo jeho konkrétní situaci neřešil a jenom jste mu sdělili obecně formy léčby, bez jakéhokoli doporučení k jeho případu. Já u toho nebyla, ale myslím si, že on není úplně rozhodnutý. Ví, že má problém, ale myslí si, že už to nemá smysl. Potřeboval by nějakou motivaci, ale ani já tou patřičnou motivací asi nejsem, takže to je začarovanej kruh. Taky nevím jak s ním jednat. Mám mu prostě dát "ultimátum", že dokud se nepůjde léčit, ať mi nevolá a dělá, že mě nezná anebo naopak mu dávat najevo, jak mi na něm záleží, jak se o něj bojím a jak se na mě může kdykoli obrátit? Vyhledává mě vždycky, když je mu smutno a když má deprese a prostě slabé chvilky (tak jednou za týden). Opět děkuju za odpoveď, jinak jste super!