Proč to nejde?

Je mi šestnáct let, studuji docela prestižní školu a dle soudu jiných mám literární nadání - publikuji v novinách, píši knihu. A to je ten problém. Všichni ode mne očekávají, že se budu chovat jako strašně slušná holka a to já jednoduše nejsem. Beru totiž už pár let -asi 3 roky drogy. Přesněji řečeno pervitin, Rohypnol, Dithiadem a Guajacuran v kombinaci s alkoholem. Chtěla jsem už několikrát přestat, ale vždy to ztroskotalo. Nedokáži totiž zvládat stresové situace. Mám hodně špatný vztah s rodiči . Abstinovala jsem půl roku, protože jsem nebyla doma a teď je už zase všechno pryč. Několikrát jsem se pokusila o sebevraždu a nebýt včasného zásahu spolužáků, byla bych nyní nejspíš mrtvá. Jenomže já si nic jiného nepřeji, život pro mne ztratil veškerý smysl. Vím, že existují léčebny, kde podobné depresivní lidi léčí, ale tam je potřeba souhlas rodičů. A to oni nikdy nepřipustí, jak by to přece vypadalo před sousedy a rodinou, že jejich dcera je na psychiatrii. Nemám ani tak problém s drogama, do káži si poručit - téměř vždy, ale mám strach z toho, jak zareaguji na řev rodičů, až přijdu dnes ze školy domů...