Úzkost, deprese a nespavost

Dobrý den , první zkušenost s pervitinem jsem měla v 15ti letech . Začali to užívat kamarádi a tak jsem taky neodolala. Pocity po prvních lajnách byly bezva, jako kdyby jsme mohli všechno. Obstarat si to opakovaně pro nás nebylo nic těžkého . Začala jsem jezdit na střední a seznámila jsem se s lidmi co si v tom jely opravdu ligu,dokonce to i vařili ,užívala jsem ho každý víkend, kolikrát i v týdnu když jsem chodila do školy , nikdo si ničeho nevšiml .
S užíváním jsem po té pokračovala s přítelem a dá se říct ob den, žádné dojezdy , hádky nic podobného . Když jsme se rozešli nastoupila jsem do prace která mě hrozne bavila a s užíváním jsem přestala .
Našla jsem si nového přítele a jsem s nim 3 roky , daly jsme si spolu parkrat jen tak pro pobavení, i přes to mě to po stvalo . Problémy když jsem se tomu zase poddala a on také začali před půl rokem .
Dozvěděla jsem se , ze mi byl nevěrný a začala jsem upadat do depresi , úzkosti i bez drog . Zůstala jsem v bytě kde jsme spolu žili úplně sama a začala jsem to řešit pervitinem , po prvním dni co odešel jsem se sjela. Byla jsem sama a do toho popíjela gin. Porad jsem plakala. Když přišel konec stavu ten ošklivý dojezd začali mě napadat myšlenky na sebevraždu, úplně mi hrablo. Spolkla jsem balík prášku proti bolesti a zapijela to alkoholem . V zápětí jsem volala rodině , ze se s nimi loučím . Chtěla jsem si podřezat žily , byla jsem psychicky vážně na dne . Pribehla pro mě mamka a na štěstí nepoznala žádnou přítomnost drogy a odvedla mě k nim domu .
U rodičů jsem zůstala asi dva týdny a dala jsem se do hromady . Příteli jsem dala ještě šanci a začali jsme užívat spolu . Od té doby trpím ale opravdovými depresemi a kolikrát lituji i toho , ze jsem ho vzala zpět . Nekonečné hádky , obviňování a vyslýchání. Našla jsem si psychologa a přestala užívat to svinstvo , které mě začlo nakonec rozezirat. Přítel si v tom začal ale libovat. Kolikrát mi i lze , ze nic neměl a já to přeci poznám . Mám strach, že když s tím nepřestane tak se tomu zase poddam a to nechci , už jsem vážně jinde ale člověk nikdy neví . Také si říkám jestli mi takový člověk za to všechno stal a stojí . Známe se už dlouho a chtěla bych mu s tímhle pomoci, myslím si , ze když jsem to zvládla já zvládne to take .
Co myslíte ? Děkuji