Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
závislá dcera
Alice
Dobrý den,má 20-letá dcera kouří Marihuanu. Přišli jsme na to zhruba před dvěma lety ještě na střední škole,poté to vypadalo,že přestala. Nicméně teď jí opět kouří a přiznala se nám,že užívá i Pervitin,prý zhruba půl roku,ale že už s tím chce přestat. I sama navrhla,abychom jí každý týden dělali testy. Bydlí s kamarádkou a už po několikáté se nám stalo,že se neozývá,nebere mobil,kamarádka už také ne. I jsme tam několikrát byli zaklepat,ale neotevírá nám,i když víme,že je doma. Pomoc jsme jí nabídli i řekli,že jsme rádi,že se svěřila a že má u nás dveře vždy otevřené. Už jsem zoufalá a šílím strachy. Nevím jak dál. Moc děkuji za odpověď a přeji krásný zbytek dne.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Alice,
a děkuji vám za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Ráda čtu, že jste dceři nezabouchli dveře před nosem, naopak jste dokázali i v tak těžké chvíli ocenit její přiznání a říct, že u vás má dveře otevřené. Stejně tak ale chápu vaše zoufalství a strach.
Podle toho, co píšete, to vypadá, že dcera není schopná udržet si práci, nedošla na prohlídku, neotevírá vám, nekomunikuje (nejspíš to bude i souviset s tím, kdy je a kdy není pod vlivem), zároveň to vypadá, že neužívá jen ona, ale možná i kamarádka, píšete, že dokonce zcizila nějaké peníze, což ukazuje, že překračuje další a další hranice. Na stranu druhou tvrdí, že by ráda s drogami přestala. Takže co s tím?
Samozřejmě není ve vaší moci mít dceru pod kontrolou a zařídit, aby drogy neužívala. Rozhodnutí je v první řadě na ní. A právě tahle bezmoc bývá pro rodiče nejtěžší.
Vy jí můžete pomoc tím, že budete nastavovat a hlídat hranice, trvat na dohodách a ukazovat, že byť je to její život a její zodpovědnost, záleží vám na ní. To se ale snadno řekne, těžko udělá, a často je těžké si pod tím i něco konkrétního představit. I proto v podobných situacích doporučuji zajít si popovídat do poradny - jednak si tam ulevíte od strachu, bezmoci, pocitů viny, zároveň získáte informace o možnostech léčby v dané lokalitě a kontakty, kam by se mohla dcera obrátit. Navíc se budete moci připravit na rozhovory s dcerou, s kolegy probrat, co je pro vás v tuhle chvíli důležité, na čem trvat, jak takové věci dceři sdělovat, jak jí ukázat, že jí máte ráda a přitom nesouhlasíte s tím, co dělá, jak jí ukázat, co se s ní děje, co vidíte, čeho si všímáte a zároveň se vyhnout výhružkám, ultimátům, vydírání, které nefungují. Pomáhá mluvit o tom, co vidíte, slyšíte, co se skutečně děje, v klidu, bez velkých emocí, krátce, mluvit o tom, jak se cítíte vy.
Poradny tohoto typu jsou v každém větším městě, fungují velmi diskrétně a zdarma, stačí jen zavolat a objednat se. Co vy na to?
Zde (na konci článku) najdete jakési základní desatero, jak mluvit s dítětem, které užívá drogy ... berte to jen jako inspiraci, dceři je přeci jenom 20 a není to školák. Informace o pervitinu najdete tady.
Snad tedy alespoň takto.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
