Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Náhodný cestující.
Filip
Dobrý den, dnes jsem v MHD jel s klukem věkově 16-18 let. Už při nástupu do autobusu se nějak motal a zdálo se mi že byl buď pid vlivem marihuany nebo alkoholu. Možná i obojího zároveň. Zdalo se mi že by někomu nejraději dal pořádnou ránu pěstí. Chtěl jsem mu v té situaci nějak pomoci, i když byl pro mne naprosto neznámý. Dvě přísedíci paní ho tam začali pomlouvat, proto jsem se oboril že se o to nemají starat. Existuje nějaká chvilková pomoc jak ho například uklidnit? Příznaky jaké drogy by to mohli být. (agresivita, motáni, nevolnost, spavost) díky
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Filipe,
díky za dotaz i za to, že nejste ke svému okolí lhostejný a každého, kdo se motá, nevidíte hned jako opovrženíhodnou existenci.
Těžko říct, co se s dotyčným dělo. Podle těch pár slov, co jste o něm napsal, to nedokážu rozklíčovat. A i kdyby ano, pak není vůbec jasné, co se mu stalo a co ho do této situace přivedlo, ani jak by reagoval na tu kterou intervenci. Tím, že jste se ho zastal, jste mu dal najevo sympatie, ale těžko říct, jestli je vnímal. A ani taková podpora nemusí vždy vyvolat positivní odezvu.
Pracovala jsem řadu let v kontaktním centru pro uživatele drog a i tam bylo někdy těžké rozluštit, jak reagovat. I mně se stalo, že jsem situaci neodhadla a ve výsledku ji třeba i zhoršila. A to jsme byli v kontaktním centru, kde jsme oba věděli, že jsme v prostředí, kde se drogy nesoudí, že jde o stav, který s nimi nějak souvisí, šlo o známou tvář i známé prostředí. Né vždy je veřejný dopravní prostředek s cizími lidmi a zavřenými dveřmi to nejlepší místo, kde člověka oslovit. Chci tím říct, že žádná zaručená a jednoduchá rada není. Rozhodně je vždycky dobré myslet na své bezpečí, udržovat vzdálenost, mít možnost ze situace odejít.
Pokud jste pevně rozhodnut dát najevo vstřícnost, zamyslete se nad tím, kam tím míříte ... to znamená: chcete se dotyčnému věnovat? pozvat ho na kafe? popovídat si s ním? věnovat mu čas, nebo něco jiného? zajímá vás jeho osud, život? Co vás na něm přitahuje? V čem vás oslovuje zrovna on? Chcete mu říct, že není všechno ztracené? Na co při tom myslíte? Připominá vám to sebe samotného nebo někoho blízkého?
Někdy stačí popsat co vidíte: hele, vidím, že se nějak motáš a vypadá, že bys někomu dal nejradši pěstí, asi blbej den, co? Potřebuješ něco? A třeba se dozvíte, že jo ... a nebo jen zavrčí a radši uhnete, aby se neohnal po vás. Nebo půjde pokračovat: Asi ti není nejlíp, pojď, pomůžu ti si sednout, budu vystupovat, drž se ... a nebo zapředete rozhovor a vystoupíte společně. Ale co pak?
Znovu opakuji, dopředu se zamyslete, co vás k takovému rozhovoru vede, co si od něj slibujete, co do něj chcete investovat a čeho byste rád dosáhl. (Ostatně stejné otázky nám kladly při přijímacím pohovoru do práce v nízkoprahovém centru.) Při takovém zamyšlení a hledání upřímných odpovědí můžete přijít na spoustu zajímavých věcí a možná tak i najít odpověď na to, co byste rád pro dotyčného udělal.
Stačí takhle? Kdyby bylo potřeba, znovu napište.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
