Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Máte zkušenost?
Nick
Dobrý den, je mi 20 let, mám roční holčičku s přítelem žijeme sporadany život navzdory naší závislosti na pervitinu. Jsme každodenní injekční uživatelé. Zdůrazňuji však že náš tedy alespoň můj život se neodviji od drog. Musí fungovat i ve chvíli kdy zkrátka drogy nemáme a s tím nemám problém. Bereme takhle už 5. rokem každý den víceméně krom mé pauzy v těhotenství. O drogy se víceméně nestaram, samozřejmě všechny ty ať už menší nebo větší rybky znám ale stará se o to můj muž, já zase doma o úklid, o dceru atd. Nedávno přišla jedna má známá s něčím jako nahrazkou, mluvila o navrharskych drogách a fluorometamfetaminu. Vůbec jsem vlastně nepobrala o čem mi to tam povídala, ale nebylo to podstatné do chvíle kdy mi na lžíci dala na dávku odhaduju tak 0,15 a šla pryč. No po chvíli mi to nedalo vypadalo to opravdu dobře a tak jsem neodolala, dcera spala, rozbalila sem si čistou a v horké vaně si to aplikovala. Vylezla jsem z vany a v tu chvíli přišla ta krizova chvíle, srdce mi začalo busit jak při infarktu, chodila sem po bytě do kola a nejspíš se to snažila rozchodit, příliš si z toho večera nepamatuji, byl to zvláštní stav rozhodně ne tedy přijemny nebo příbuzný tomu na pervitinu. Ve stejnou chvíli na mě přišel nával schyzy. Před barákem chodili pejskari a ja tuším sem se začala plazit aby mi neviděli do oken, protože sem nebyla schopna se ani obléct. Vzala sem si dceru na ruku a po tmě s ní lítala po bytě sem a tam, chodili jsme dokola až začala plakát ale já nemohla přestat se tam točit. byla sem velmi zmatená a neustále vrazela do vchodové zdi. Chvíli sem si říkala, že to musí být infarkt, pak sem se dokonce přesvědčila že sem zkrátka umřela a teď zlomek posledního okamžiku se mi děje pořád dokola vše bylo takové cukave, dcera si hrála s kabelem u zasuvky a já byla tak strašně s dovolením v píči že sem se jenom dívala a vyndavala nad tím, že mi z tohohle psycho stavu musí trvale přeskočit. Nebyla sem ji schopna ani prebalit a obléct, později sem vyzvracela vše co šlo, usla a na druhý den se probudila zhruba po 12 hodinách. Stále s3m byla přesvědčena že po tomhle zážitku už prostě nemůžu být normální. Dle účinků bych to přirovnala k durmanu, tripu nebo houbickam a vypite flasce vodky u pulgramovyho bonga. Byl to mix všeho možného. Bylo to šílený. Týden sem se z toho oklepavala, prožívala dost těžký deprese a bála se další dávky i od přítele už. Po týdnu sem nevydržela a musím říct že mě to trochu hodilo zase tím směrem, který byl potřeba. Avšak zajímalo by mě jestli s něčím podobným máte zkušenosti, může být ten stav projevem nějaké nemoci nebo nejakyho šoku. Četla sem například o serotoninovym syndromu atd. Ani nepříteli bych nepřála ten stav, nerada bych to znovu zažila. Děkuji za info.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Nick,
příznaky, které popisujete, naznačují, že se vám podařilo předávkovat. Není mi zcela jasné, čím přesně jste se předávkovala, a předpokládám, že složení látky, kterou vám dala kamarádka, neznáte podrobně. Zdá se, že šlo o něco mnohem silnějšího, než na co jste obyčejně zvyklá. Zvláštní je, že podle všeho je fluoromethamphetamin látka, která se účinkem podobá něčemu na rozhraní stimulantu (pervitinu) a MDMA. Obvyklé dávkování je u této dávky podobně jako u pervitinu cca 50-200mg, do kterých byste se svou dávkou 0,15g (150mg) vešla. Předpokládám, že jste užila podobně velkou dávku jako klasicky užíváte pervitin, nebo ne?
V zásadě máte štěstí, že jste se probrala a nevnímáte žádné psychické následky. Bohužel však nelze návrat podobně šíleného stavu nebo pocitů do budoucna zcela vyloučit a to třeba i při užití jiné drogy, včetně pervitinu nebo jako flashback. Stačí, aby vám něco stav připomnělo a rázem může být z "příjemného" večera bad trip. Jestli si tedy vzít z této zkušenosti nějaké ponaučení, pak neužívat nic, co dobře neznám a nemám u toho ověřené dávkování. A v případě prvního experimentu prostě začít mnohem menší dávkou, protože nevíte, co do sebe vpravujete. Další doporučení je nějakou dobu omezit i užívání pervitinu a veškerých dalších látek. Přeci jenom jste dala tělu i psychice slušně zabrat a stálo by za úvahu, dát si čas na regeneraci, prostě trochu pauzu, odpočinout si.
Poslední věc, kterou nemohu jen tak přejít, je fakt, že máte malou dcerku. Trochu předpokládám, že jste si sama musela uvědomit, jaké to bylo riziko ne jen pro vás, ale i pro dceru. Možná to zpochybnilo i váš názor na to, jak spořádaný a od drog neodvíjející se rodinný život vedete. Nebo se pletu? Napadaly vás otázky, co by se dělo, kdybyste se zadusila zvratky? Co kdyby se zranila při hraní s kabelem u zásuvky? Nebo nějak jinak? Co kdyby vám dočasně přeskočilo a ublížila byste sobě nebo jí? Co když se vám podobný stav někdy v budoucnu vrátí? Nemáte po tak šíleném zážitku strach, co všechno se mohlo stát a co se může stát v budoucnu?
Umím si představit, že uvažovat o abstinenci po pěti letech užívání, které nejspíš provází celé vaše vlastní dospívání a větší část vašeho společného partnerského i rodinného života, je možná příliš. Ale kdyby vás snad někdy napadlo, že byste to chtěla trochu omezit, nebo třeba i zkusit úplně bez drog ... neváhejte se kdykoli ozvat. Naše organizace nabízí pomoc dětem, jejichž rodiče drogy užívájí, i jejich rodičům. A naším cílem není abstinence rodičů, ale spokojené dítě v péči těch, kteří mu chtějí být kvalitními a milujícími rodiči.
Poslední věc - modřiny na chodidlech. Ty mohou být průvodním příznakem různých potíží. Možná by nebylo od věci si krom té alespoň dočasné pauzy od drog dopřát i nějakou základní preventivní prohlídku u praktického lékaře a zmínit se mu o modřinách na chodidlech třeba v kombinaci se pocitem, který byste popsala jako infarkt (ať už souvislosti a příčinu domyslíte jakoukoli).
Doufám, že se v budoucnu podobným zážitkům vyhnete a budu ráda, když se ozvete, jak se daří.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
