Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Pervitin
Helena
Dobrý den,chtela bych se svami poradit ohledne partnera a opakovanem uziti pervitinu.Jsem s pritelem jiz 12let.S drogami ziskal zkusenost uz od sveho dospivani marihuana atd.(spatne fungujici rodina otec partnera alkoholik.Behem 7 let partner prisel trikrat o ridicsky prukaz vlivem drog vzdy se vymluvil ze mu to podstrcili atd.Partner nema potrebu pracovat v zadne praci nevydrzi.13.4.2016 jse nam narodili dvojcata.Kupujeme dum.Partner nefunguje nepracuje za dva roky videl deti asi 10krat neplati na ne atd.Priznava se k uzivani pervitinu dr leden 2018.Davam mu jeste sanci stim ze slibuje ze to zvladne sam a pod mou podminkou ze jestli to nezvladne nastoupi ustavni nebo jinou lecbu.Parner funguje najde si slibne statni zamestnani kuchare je spokojenej.Stehujeme se do naseho spolecneho bydleni letos v zari.Za dva mesice jsem nucena odejit k rodicum I s detmi zpet.V byte mame 16 stupnu neobstara drevo.Kazda prosba o pomoc skonci hadkou atd.o nic se nestara.Chova se jinak nez drive.Zacina se stykat s lidmi s kterymi drogy pred rokem uzival jezdi k nam pred barak to mi priznal.Po te co jsem se odstehovala opet dava vypoved v zamestnani.Partnerovi sdelim ze mam podezreni se zase uziva pervitin.A zadam ho at se podrobi testu na drogy me fizicky napadne a sproste nadava.Ze ja nicim rodinu.Podrobit se testu odmita ze on je cistej tak to nemusi nikomu dokazovat.Nelze se snim v klidu domluvit.Pise nekonecne dlouhe zpravy ve kterych cloveka napada a vzapeni pise pravy opak.Nema pocit zadneho provineni.Pravnik mi sepsal dohodu o vyzivnem na deti kterou mu mam predlozit.Prosim tedy jeste o radu da se v tehle situaci jeste neco delat a patnerovi pomoci?Kdyz se tedy nepriznal a vse odmita.Nebo mu pomuze nejtvrdsi cesta a soud.Rada bych rodinu zachranila ale nevim zdali je to realne.Moc dekuji za radu xxxxxxxxxx
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Heleno,
děkuju vám za důvěru i za dotaz.
Podle toho, co píšete, to vypadá, že partner nemá moc jasno v tom, co chce. Na jednu stranu by možná rád vás a děti, práci, normální život, na stranu druhou ho pořád něco táhne zpátky k drogám. Obdivuji vaši vytrvalost a že jste nad ním zatím nezlomila hůl docela. Nicméně podle toho, co píšete, je asi skutečně nejvyšší čas postarat se v prvé řadě pořádně sama o sebe a o děti a počkat, až si rozhodnutí, co chce s životem dělat dál, ujasní váš partner sám. Dosud jste mu byla oporou, opakovaně jste přistupovala na dohody, které opakovaně porušoval.
Je těžké odejít ze vztahu po 12 letech, když máte děti, a opakovaně se točíte v kruhu slibů, odpouštění, plánů, ale i vlastního strachu nebo viny. Máte můj velký obdiv, že dokážete celý ten kolotoč nahlédnout. I to chce velkou kuráž a odvahu.
Jak se rozhodnete ohledně soudu, stanovení alimentů, upravení styku s dětmi, je na vás. Nedokážu vám poradit. Z praxe vím, že soudní rozhodnutí nebo dohoda je jedna věc, druhá věc je její dodržování (a následné vymáhání) prováztené často i několika lety soudních nebo mimosoudních sporů, opakované hledání dohod, kompromisů a nových dohod atd. I proto si říkám, že není od věci mít v podobných situacích v ruce něco na papíře, a zároveň k ruce někoho, kdo vás vyslechne, komu se můžete svěřit, vypovídat a zároveň někoho, kdo se v podobných případech vyzná, rozumí právu, ví, jak to v praxi chodí. Máte někoho takového? Nebo by se vám hodil i kontakt třeba na naši Poradnu pro rodiče a blízké uživatelů drog?
Pokud jde o partnera - určitě není vše ztraceno, ale rozhodnutí je na něm. Vy pro něj můžete být oporou až uvidíte skutečnou dlouhodobou změnu, né jen pár týdnů nebo měsíců, jak tomu bylo doposud. V prvé řadě myslete na sebe a svoje děti. Najděte si svoje vlastní hranice, přes které nepůjdete nikdy, přes které do doby než uvidíte opravdovou změnu. Nebojte se mluvit v konkrétních termínech ... člověku může pomoct mít na tohle nějaké jasné datum. Rozhodnete-li se pro nějaký termín, pravidlo nebo dohodu, zkuste ho doopravdy dodržet (třeba pokud jde o tu pobytovou léčbu). Myslete na sebe, držte si odstup, neinvestujete, sbírejte sílu, najděte si čas pro sebe. Když budete vyčerpaní a opakovaně zklamávaní vy a děti, nikomu to nepomůže.
Pokud by partner chtěl něco změnit, asi nebude po tolika letech stačit rozhodnout se ... nejspíš by nebyla od věci nějaká intenzivnější léčba - ať už pobytová (v léčebně nebo terapeutické komunitě), nebo ambulantní, ale rozhodně dlouhodobá. Nicméně to je věc, ke které bude potřeba, aby ji chtěl hlavně on. Pokud to tak není, nevidím šance na změnu přiliš reálně.
Držím palce, přeju vám hodně sil. Pokud to jen trochu jde, neutápějte se v pocitech viny a zkuste jít dál, i to může být pro partnera velký motiv, proč se snažit. Vidět vás, jak jste s dětmi po tom všem, co jste zažili, spokojení a staráte se o sebe.
Snad v tuto chvíli alespoň takto. A kdybyste potřebovala kontakt na nějakou poradnu, psychologa nebo terapii, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, případně jaké jsou vaše finanční možnosti (poradny jsou zdarma, ale psychoterapie není vždy a všude na pojišťovnu dobře dostupná).
Držte se.
Zdraví,
Gabriela Minařík.
Zpět
