Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Pervitinový dojezd i v abstinenci
ADHD
Dobrý den, můj dotaz se týká problému, který mne dost omezuje v životě, v práci, ve volném čase. Téměř každý den mne doženou stavy úzkosti, pocit že jsem sledovaný např. v zaměstnáni od kolegů, v tu chvíli ztrácím nad sebou kontrolu, potím se, odcházím jinam do místnosti, říkám to co nechci- toto je tedy extrém, ale v menší míře, se dostavují nepříjemné stavy skoro každý den, ať už ve frontě, u dcerám na třídních schůzkách, při návštěvách a podobně. Ihned po probuzení už se mi myšlenky na tyto stavy honí v hlavě. Od 18 do 30 let jsem bral ve větší míře často pervitin později víkendově kokain a tyto stavy sem měl na tzv. dojezdu a vždy po pár dnech odezněly. Hodně jsem omezil alkohol-piji jen pivo-někdy teda dost :-) sportuji, starám se o rodinu, a na drogy nemám pomyšlení. Před zkušenostmi s drogami jsem byl vždy rád středem pozornosti, nevyhýbal jsem se bližšímu kontaktu s lidmi, dnes mi vadí například i podání ruky delší než pár sekund, vadí mi společnost více lidí. Navštívil jsem psychologa, ale nepomohl, prý můj problém nemůže mít příčinu v braní drog v minulosti-já si to nemyslím:-) Je nějaká možnost jak se dát zase do normálu, nebo se mám smířit s tím, že mi drogy změnily osobnost?
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den, ADHD,
abych pravdu řekla, zpětně se takové věci jen velmi těžko vyhodnucují. Je dost dobře možné, že jste mohl mít podobné sklony i dříve, před užívám pervitinu. Tolik let zpětně se ale příznaky těžko dohledávají. Případně je možné, že by se vám tyto potíže objevily i bez užívání drog, jen možná o něco později. Stejně tak je ale možné, že užívání pervitinu vám urychlilo nástup těchto potíže a nebo je samo vyvolalo a vy se nyní po 8 letech abstinence potýkáte s dlouhodobými následky.
Nejspíš by vám na v tomto směru udělal více jasno rozhovor s psychiatrem, který se věnuje závislostem. Podrobný rozhovor, kdy byste se zaměřily i na vaši osobní a rodinnou zdravotní historii, psychické potíže v rodině, vaše osobní atd. by vám mohl nabídnout podrobnější obrázek o historii vašich potíže. Ale není to koneckonců "tak trochu" jedno ... jestli jde o potíže vzniklé v souvislosti s užíváním drog, nebo ne? Nechci to zlehčovat, ale spíš naznačit, že mi připadá důležité, jak jste na tom teď a co bude dál. Přijde mi proto nešťastné, pokud vás informace od psychologa, že to spolu souviset nemůže, dovedla k rozhodnutí, k němu přestat docházet.
Nepíšete, jak dlouho tyto potíže máte. A podle toho, co píšete, usuzuji, že to již nějakou dobu trvá. Mohl byste mi k tomu napsat víc? Většinou člověku nějakou dobu trvá, než si uvědomí, že nějaký problém má. Tuhle fázi už máte za sebou. Dokonce jste byl natolik kurážný, že jste si šel promluvit s psychologem. Docházíte tam i nadále? Daří se vám nějak příznaky korigovat? Vnímáte nějakou změnu?
V praxi vidím, že je dobré podobné obtíže nepřehlížet a hledat řešení co možná nejdřív. Pokud člověk s potížemi nic nedělá, často se na ně nabalí další: na špatný pocit se nabalí to, že se začnete stranit kolegů v práci, bude vám nepříjemné podání ruky a budete se mu proto vyhýbat, přestanete chodit mezi lidi, začnete zůstávat stále více doma,... Čím déle potíže neřešíte, tím větší je šance, že přejdou do chronicity a hlavně budou zasahovat (často velmi nenápadně) větší a větší část vašeho běžného života. Dlouhodobě neřešené psychické potíže se pak léčí velmi komplikovaně a dlouhodobě. Za sebe bych vám proto doporučila obrátit se na lékaře - psychitra se znalostí problematiky závislostí. Vzhledem k tomu, jak dlouhé jsou objednací lhůty (týdny, ale i měsíce), bych to neodkládala. V nejhorším se dovíte, že pomoc psychiatra nepotřebujete - a to není zas tak zlá zpráva, ne? Co myslíte? A nebo zjistíte, že jde o problém, který je možné řešit. A to také není zlý výsledek, nebo?
Budu ráda, když napíšete, co vás k tomu dál napadá, případně dejte vědět, která větší města jsou vám dobře dostupná, pokusila bych se vám doporučit psychiatra.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
