Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, WwvallxX,

rozumím tomu tak, že se společně s partnerem točíte v zařarovaném kruhu užívání pervitinu, výhružek, ubližování, ale i pomáhání druhému. To, co popisujete, nezní nijak výjimečně. V partnerských vztazích, kde se objevují drogy, to často nějak podobně vypadá. Vztahy bývají plné extrémních výkyvů - na jednu stranu můžete zažívat pocit obrovské lásky, připoutanosti k partnerovi hraničící se závislostí (mluví se o spoluzávislosti), kdy si možná ani neumíte představit život bez něj, dobu plnou positivní vášně a lásky, stejně tak se tam ale objevují nejspíš i dny plné nenávisti, zloby, výhružek, ultimát a ubližování si. 

U přítele se k tomu navíc přidává bipolární porucha, kterou předpokládám neléčí (i kdyby léčil, užívání pervitinu  takovou léčbu hodně nabourá). Podle tempa, ve kterém užívá/te, to vypadá, že není snadné odlišit, co je způsobeno jeho psychickými potížemi, a co naopak užíváním pervitinu a životním stylem, který vede (nejspíš prodej nebo výroba drog a s tím spojený stres).

Takové vztahy bývají díky těmto extrémům velmi intenzivní a těžko se z nich odchází. Jakýkoli jiný vztah ve srovnání s něčím takovým vypadá  šedivě, nudně, možná i prázdně a povrchně. A možná tak vypadá cokoli - ne jen vztahy. Pravdou je, že jde o v zásadě toxický a nezdraví vztah. A osobně mám pocit, že není moc jiných cest, jak takový začarovaný kolotoč přerušit, než rozchodem. Ani ten ale vše nevyřeší. I v případě rozchodu vás bude čekat rozhodnutí, jestli dál pokračovat v užívání pervitinu nebo ne.

Je vám 16 let. V tuto chvíli je to tak, že pokud se rodiče o vašem užívání drog dozví, mohou se pokusit vám zajistit léčbu i proti vaší vůli. Na stranu druhou bez jejich souhlasu vás žádné zařízení do pobytové péče nesmí přijmout.

Možností, kde se léčit, resp. dát se do pořádku, urovnat si myšlenky, vyjasnit si, jak mi vlastně je, co mi v životě chybí, že jsem sáhla po pervitinu, co vlastně chci v životě dál, kdo chci být a jaká chci být, je v České republice víc (často začínají na detoxu Pod Petřínem a o pokračují terapií  v řevnické Cestě nebo Terapeutické komunity Karlov, ale možností je více).

Píšete, že rodiče nic neví. Zároveň předpokládám, že si nemohli určitých změn nevšimnout (ztráta 12 kg už je celkem znát). Možná vyčkávají, jestli se nesvěříte sama. Těžko říct. 

V tuhle chvíli bude ale tedy rozhodující, co chcete vy. Chcete dál zůstávat ve vztahu s partnerem, užívat pervitin, zažívat společně dál, to, co dosud? Nebo chcete zkusit něco změnit? Chcete odejít od partnera? A co užívání pervitinu, chcete v něm pokračovat? Nebo byste chtěla jen omezit pervitin? Umíte si představit, že byste přítele opustila? Co byste u každé z těch varianta získala, riskovala, čeho byste se bála a na co byste se těšila? Někdy pomůže si pro každou z možností napsat na papír sloupeček pro a proti (zisků a ztrát), někdy i obav - ono se často ukazuje, že nejsou tak strašné, spíš nekonkrétní (asi by mě zabili, zavrhli ... ale opravdu?).

Už tím, že jste k nám napsala, trochu tuším, že nejspíš o nějaké změně přemýšlíte, nebo jste minimálně s se současnou sitaucí nespojená, je to tak?

Říkám si, že v zásadě máte pořád na výběr:

* Můžete v tomto tempu pokračovat a čekat, co se stane. Dost pravděpodobně se nějaké problémy postupem času objeví - ať už zdravotní, psychické (nebo psychiatrické), problémy ve škole nebo třeba i s policií. Dost pravděpodobně se budete s přítelem navzájem ničit a ubližovat si tak, jako dosud. Ale možná zažijete i hezké chvíle. Možná spolu zůstanete, možná se objeví někdo další. Kdo ví, co bude za rok.

nebo

* Můžete vzít svůj osud do vlastních rukou a začít svou situaci řešit. Začít se dá tím, že najdete někoho, komu se svěříte se vším, co se děje. Bylo by fajn, aby to byl někdo dospělý - mohou to být rodiče, jiný příbuzný, nebo i pracovník ve škole nebo třeba v nízkoprahovém kruhu. Bylo by fajn vybrat někoho, komu věříte, kdo by byl ochotný vás vyslechnout, ale taky vás podpořit a doprovodit, kam bude třeba.

- Rodiče vás nejspíš budou tlačit do rozchodu s přítelem a abstinence od drog ... i vy sama ale můžete navrhnout, abyste společně zašli do poradny.

- Ve škole vás vyslechnou a nejspíš budou chtít brzo mluvit s rodiči a hledat řešení.

- V nízkoprahovém klubu vás vyslechnou a budou s vámi vymýšlet kroky, jak dál.

Je celkem možné, že v případě, kdy vezmete řešení do vlastních rukou, nejspíš se (možná i časem , možná hned) rozejdete s přítelem, nejspíš tím ztratíte přísun pervitinu, ale i kontrolu nad tím, co přítel dělá. Možná vás bude nějakou dobu pomyšlení na pervitin nebo na přítele trápit, možná vás bude zkoušet přítel získat zpět, možná si tohle kolečko opouštění a scházení budete muset projít několikrát, možná budete mnohem více bojovat s chutí na pervitin, kdo ví. Ale možná právě to, že si začnete dávat život do pořádku vy, bude pro přítele právě tou největší motivací, proč se zkusit o změnu i u sebe samotného. V praxi to tak často funguje.

Přiznání ale bude chtít odvahu a bude mít smysl jen tehdy, když řeknete pravdu. Určitě bude nepříjemné vidět strach a bezmoc v očích rodičů, možná i zklamání a zlobu, pocity viny (zavržením bych si nebyla tak jistá). Ale nejsem si jistá, jestli je skutečná změna bez přiznání se rodině možná. Na stranu druhou od nich také můžete získat velkou podporu, uznání za upřímnost a otevřenost.

Rozhodnutí, co dál, bude nakonec na vás. Nikdo ho za vás neudělá. Ani já takhle přes internet na základě těch pár informací nedokážu dost dobře celou vaši situaci nahlédnout a možná jsou moje úvahy úplně mimo. Přeci jenom toho o vás i vašem vztahu s přítelem vím hodně málo. I proto bývá lepší mluvit s někým osobně. Nicméně jestli vám dává některá ze zmíněných možností smysl a potřebovala byste kontakt, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, pošlu kontakty.

Dávejte na sebe pozor! Kdyby bylo potřeba znovu napiště. A i proto, že jste velmi mladá, budu ráda, když ozvete se zprávou, jak se situaci vyvíjí.

Zdraví,

Gabriela Minařík.