fb

Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz

Zadejte dotaz

Prohledejte jiľ zodpovězené

Nevíte, jak se zeptat

Abstinence

Nikdo1

Dobrý den, naskytla jsem se v situaci, kdy jsem po cca 4letech denní, obdenni jízdy na piku. Nosem i jehlou.

Poprvé jsem vydržela dva měsíce, ale je to peklo!

Moje otázka je taková, zda je možné, že moje deprese pramení právě z toho.
Nemyslím a nedokážu myslet na nic jiného. Nemůžu spát, mám přítele, 8 měsíců čistý, já měla být taky, ale tajné sem si dávala, nyní díky přiznání, že jsme byla věcné sjeta se mě snaží přitel hlídat a podporovat.

Kazdy den je mi hůř a hůř.
Mám chuť umřít v zapomnění jsem ve fázi, když nemůžu být sama a ani sama být venku. Viděla jsem jak si tam v parku řeší cizí lidi a chtěla běžet za nima, že chci taky . Myslela jsem, že to zvládnu, ale nedávám to.

Mám schizy, všeho se bojím a lekam.

Jsem z Prahy a potřebovala bych asi opravdu pomoc. Jsem schopná ztratit to vše a vrátit se zas zpět do těch hoven a na ulici nebo u cizích typu co mě zmr*aj a sjedou, pokud víte jak to myslím.
Nemám se kam obrátit, kdyby se našel člověk co to má podobne, nebo se cítí podobné nebo někdo kdo tohle dokázal překonat a přestat myslet na to zlo,
Bylo by prima, kontaktovat MĚ.

Luci. Sh23@seznam.cz


Chtěla jsem zabadat do komunity anonymní narkomani myslím, ale tam je to o víře v Boha a na to já tak moc nejsem a vím, že mě světlo ve tmě fakt nepomůže.


Z celého dne myslím na pervitin 23h.Kdyz vstanu, když usínám, nedokážu se soustředit na nic.

JAK BOJOVAT?

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Dobrý den,

 

děkuji vám za dotaz i za důvěru a otevřenost, se kterou jste nám napsala. Bez ničeho z toho není změna podle mého vůbec možná. A asi jste se o tom přesvědčila i vy s přítelem, kterému jste se nakonec přiznala, že pervitin užíváte.

 

Píšete, že nyní jsou to 2 měsíce, co jste bez pervitinu. Ty 2 měsíce popisujete jako hodně náročné. Vypadá to, že vás intenzivně trápí chutě na pervitin. Nevíte si moc rady s tím, jak je ustát, vydržet. Hodně času přemýšlíte o pervitinu. Od vysazení se necítíte psychicky dobře, zmiňujete deprese, schízy. Hodně přemýšlíte o tom, že byste se mohla k užívání pervitinu vrátit. A protože si nejspíš uvědomujete, jak by to bylo snadné, bojíte se vycházet ven, kde jsou drogy celkem snadno dostupné. 

 

Těžko říct, jak byste na tom byla, kdybyste pervitin nikdy neužívala. Ale podle toho, co píšete, vás deprese nejspíš trápily i dříve. Je ale možné, že užívání pervitinu je zhoršilo. A navíc jste teď na tom psychicky špatně kvůli vlastnímu vysazení pervitinu. Vypadá to, že se točíte v začarovaném kruhu. A asi je nejvyšší čas, zkusit ho zastavit.

 

Pervitin neberete už dva měsíce a tak bych příliš nespoléhala na to, že se něco samo od sebe rychle zlepší. Spíš si říkám, že by bylo nejspíš fajn se vypovídat, odpočinout si, nabrat síli, zkusit si udělat nějaký plán, co byste mohla zkoušet dělat, aby chutě polevily apod. Přijde mi, že ten nápad s Anonymními narkomany nezní vůbec špatně. Oni se ve svých zásadách opírají o Boha, ale když si za tím představíte obecněji víru v to, že svět má nějaký přesah, možná i smysl, že ho sama neovládnete, pak by vám to nemuselo až tak vadit, nebo? Posílám vám proto odkaz na Anonymní narkomany. Projděte si jejich stránky, přečtěte si informace, co mají na webu a uvidíte. Fungují 2 skupiny v Praze, 1 v Brně a 1 v Třebíči.

 

Kontakty na jednotlivé skupiny: 

Praha - NA Naděje:
Adam +420 731 699 152 (Česky, English, Deutsch, Russian)

Praha - NA Druhá šance:
Mirek +420 728 236 022 (Česky)

Brno - NA Zázrak:
Laďa +420 731 172 953

skupina NA - Třebíč
Každý Čtvrtek od 16:00 hod.
K-Centrum Noe
Hybešova 245/10
674 01
Třebíč

Více zde: https://anonymni-narkomani.webnode.cz/kontakt/

Stačí zavolat a domluvit se, že dorazíte, případně rovnou přijít na adresu v kontaktech v uvedený čas.

 

Stejně tak si ale říkám, že by vám mohl pomoct kontakt s pracovníkem poradny, kontaktního centra, nebo třeba i nástup do intenzivnější ambulantní nebo i pobytové léčby. V ambulanci byste měla intenzivnější program, mohla byste se o sobě dovědět víc, stejně tak i o své závislosti, zapojení v terapiích by vám mohlo ulevit, ale i pomoc pochopit, co se s vámi děje, nabídnout rady a tipy, co by mohlo pomoct, a posunout vás dál (možná ne jen ohledně drog, ale tak nějak v celém životě). Stejně tak i pobytová léčba, kde byste navíc byla chráněném prostředí se zajištěním stravy a lůžka. Nicméně to už hodně předbíhám. První, co bych vám doporučila je obrátit se na někoho, s kým můžete otevřeně o všem mluvit, někoho, kdo sám neužívá, kdo je bezpečný, umí naslouchat a je tam hlavně pro vás, vyzná se v podobných situacích a ví, kde všude s kterými problémy hledat pomoc. Dávalo by vám něco takového smysl? Pokud ano, pak bych vám doporučila kontaktní centrum nebo nějakou jinou drogovou poradnu. Co myslíte vy?

 

V praxi jsem poznala spoustu lidí, kteří bojovali se závislostí na drogách. Cesta ven není pro všechny stejná, ani stejně snadná. Pro někoho je to prostě těžší - třeba pro toho, kdo má sám o sobě sklony k depresím! A já věřím tomu, že říct si o pomoc, chce velkou odvahu. Takže každý, kdo si o ni řekne, na ni má právo a zaslouží si ji.

 

Pokud byste nevěděla, kde ve svém okolí takovou pomoc hledat, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, poslala bych vám kontakty. Jinak budu ráda, když napíšete jak se situace vyvíjí i v případě, že víte, kam se obrátit. A za naši poradnu vám mohu nabídnout, abyste se ozvala ať už se situace vyvine jakýmkoli směrem (včetně toho, kdybyste se k drogám vrátila). 

 

Držím palce a přeju hodně sil a abyste to se sebou nevzdala.

Zdraví,

Gabriela Minařík.

Zpět

Veškeré materiály a texty na stránkách této poradny včetně zodpovězených dotazů jsou majetkem SANANIM z.u..
Jejich kopírování a jakékoli další využití je možné výhradně se souhlasem SANANIM z.u..
Creative Commons Licence Creative Commons Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko