Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Dobrý den, Jájo,

děkuji za dotaz i za důvěru, se kterou se na naší poradnu opakovaně obracíte. Zběžně jsem prošla těch několik desítek dotazů, které jste za celou dobu do naší poradny poslala. Už je to minimálně dva roky, možná i víc, co sem píšete. Některé dotazy se mi ani dohledat nepodařilo, ale snad to nebude příliš vadit. Vím, že jste nebyla pokaždé s odpovědí spokojená, někdy jste měla zlost, že vám nedokážeme pomoci nebo dobře poradit. Možná i proto, že situace se synem vypadá bezradně a beznadějně. Z některých dotazů mám pocit, že už jste hledání řešení vlastně vzdala, možná ani nepotřebujete radu, ale v prvé řadě hledáte někoho, s kým byste se mohla o své pocity a často i zoufalství podělit. Je to tak, nebo se pletu?

Vypadá to, že se v něčem situce, kterou popisujete nyní, podobá těm předchozím. Celé je to jen tak trochu pootočené, jakobyste se točila ve spirále ... sem tam je situace lepší, jindy horší. V něčem jsou si situace velmi podobné, v něčem se mírně liší. Sem tam v příběhu zahlédnu pocit naděje a víry, že by se vše mohlo zlepšit. Všechno se to však odvíjí od toho, jak se chová syn. Jakobyste vy sama nad celou situací neměla vůbec žádnou moc. Pořád doufáte, že se syn omluví, pochopí, napraví. Sem tam dokonce nějaký náznak omluvy nebo změny zaregistrujete a v tu ránu má syn vaši velkou podporu. A stejně jako tolikrát dřív, itentokrát vás po nějaké době zklamal. Pocit naděje vystřídal pocit bezmoci, zklamání, vzteku, smutku a strachu z toho, co vás vlastně dál čeká. A ta neodbytná otázka, co dál, co mám dělat, co bude?

Myslím si, že pokud jeden z vás neudělá nějakou větší změnu, pak se můžete v tomhle začarovaném kolotoči motat klidně několik dalších let. Přesně jak jste psala - sliby, průsery, omluvy a stále dokola. Umíte si představit, co byste mohla udělat pro to, abyst se z tohoto kolotoče vymanila? 

Váš syn - zdá se - se v tuhle chvíli rozhodl nic neměnit a vrátil se k drogám. A vy ani nikdo jiný ho změnit nedokáže. Možná jednou dojde k tomu, že drogy nejsou to, co si od života přál a začne přemýšlet o změně. Pak bude na místě směřovat ho do léčby. Neřešit za něj jeho chyby, neplatit jeho dluhy, nestarat se o jeho pohodlí, ale pomoct mu postavit se zodpovědnosti a nastoupit do léčby. Nicméně to může trvat i několik let. Než k rozhodnutí změnit život dospěje, můžete se nechat vláčet a ničit jeho užíváním společně s ním, tak jako dosud. A nebo se můžete pokusit z té spirály vymanit.

Nevím, co konkrétního by vám pomohlo se z ní dostat. Vidíte vy nějakou cestu ven? Umím si představit, že po třech nebo i více letech, točení se stále dokola, může být těžké zahlédnout cestu ven. Může pomoct nebýt na vše sama. Může pomoct mluvit s někým, kdo není v situaci bezprostředně namočený a není v tom kruhu s vámi. Zkuste nezůstávat se svými starostmi sama, hoďte za hlavu stud, pocity viny, obavy, co si druzí pomyslí - vy jste ta, kdo teď potřebuje pomoct a má starosti, vy jste ta, kdo potřebuje trochu radosti v životě a určitě si ji zaslouží. Stejně jako vám radila už řada kolegů přede mnou nebo i kolega Amrit Sen - nebojte se hledat pomoc, která vám sedne, kde vám budou rozumnět, kde budou mít čas vás vyslechnout. Může to být poradna pro rodiče a blízké uživatelů drog, ale i jakákoli jiná forma pomoci - psycholog, poradce, lékař, skupinová terapie.

Přeju vám hodně sil a energie, nebojte se bojovat sama za sebe.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.