Další dotaz pro M.H.

Mám pro vás nejspíš docela dobrou zprávu - 1.7. mám nastoupit na léčení do Jihlavy. Nevíte, jaký to tam je? Normálně bych se zeptala těch, který mi to zařizujou, ale nějak to nejde, protože mi vždycky řeknou, že oni o tom zas tolik neví, a ať se zeptám, až budu s rodičema v tý poradně u jednoho psychologa. Jenže to je těžký, protože rodiče mě nepustěj ke slovu, a když už se na něco můžu zeptat, tak stejně se nic nestihnu dovědět, protože do toho zase začnou mluvit rodiče. Já fakt nevím, co mám dělat. Nechci do žádný zasr... Jihlavy, ale nechci ani bejt doma, ani jít na ulici, ani si dát zlatou. Jenže jsem s tím, že bych se chtěla jít léčit, začala sama, a těď mi připadá blbý zase říkat, že nechci, když ještě k tomu vím, že bez toho by se nejspíš musel stát zázrak, abych přestala. Doma je to čím dál horší, hlavně s tátou, aspoň mi to tak připadá. Ostatní říkají, že je to lepší. Všichni maj úplně jinej názor na všechno než já, serou na mě, nepustí mě ke slovu a dělaj si se mnou, co chtěj. Vám určitě taky připadá, že je lepší, že jsem to rodičům řekla (asi to opravdu lepší je), ale předtím jsem aspoň měla nějaký přijatelný možnosti co dělat, a teď si prostě oni dělaj, co chtěj, a já vlastně nic z toho nechci, jenže na to, co bych chtěla, se všichni tváří strašně divně, a vlastně ani nevím, jestli zrovna to chci. Nikdo mi nedá žádný normální informace, a ten člověk, kterej by mi je měl dát, se baví spíš s rodičema než se mnou. Já už prostě na tohle nemám nervy, nebo odvahu nebo co, a jestli si teď myslíte, že jsem srab, tak máte stoprocentní pravdu. Doma už to není špatný proto, že by se rodiče hádali, ale proto, jak se chovám. Teď jsem největší vyvrhel já. Jenže prostě mi nejde chovat se jinak, mám strašný nervy (já vím, že rodiče taky) a je to pořád horší i s lidma, se kterýma jsem vycházela bez problémů. Na každýho hned vyjedu, i na lidi, který si to nezasloužej, a ve škole na učitele. Zrovna dneska jsem pěkně seřvala tělocvikářku. Je mi to líto, ale prostě se pokaždý nějak neovládnu. Nejradši bych na konec napsala "udělejte s tím něco", ale vy s tím stejně nic udělat nemůžete. Já se bojim, nechci do Jihlavy a nechci ani smažit. Ale nakonec přece jen druhá dobrá zpráva - jsem 17 dní čistá. Prosím vás, udělejte s tím něco...